V království jménem Automibilov se všichni obyvatele moc dobře znaly, poněvadž to bylo velmi malé království. Tomu království vladl mladý král Richard. Jednoho krásného dne se Richard jel projet na svém malém červeném traktůrku po své zemi. Byl opravdu krásný den.
Král se zahleděl na pole, kde kombajnista Franta Hájek jezdil svým žlutým kombajnem a sekal obilné klasy. Pak si ale všiml něčeho zvláštního. Zajel k tomu blíže a prohledl si co to bylo. Byla to rozsekaná mrtvola ženy. Král Richard si byl stoprocentně jistý že to byla manželka autobusáka Pavla Říhy.
Po silnici kolem pole právě v tu chvíli projížděl bílo-zelený autobus, který řídil Pavel. Autobus zastavil na krajnici. Vystoupil z něj statný chlap s pleškou a namířil ke králi. "Co se to tu..?" zarazil se, když spatřil tělo své ženy v kaluži krve. Pavel se podíval na krále. "Ty si zabil mojí ženu!" vykřikl naštvaně.
Král se snažil hájit, ale marně. Pavel ho chytil pod krkem a zvedl do výšky. Král sebou zmítal. Kopal nohama ve vzduchu, dusil se a lapal po dechu, ale bylo to zbytečné. Pavel ho držel moc pevně. Král se snažil uvolnit z jeho sevření. Bojoval ze všech sil. Když už se začal domnívat že už je s ním konec, Pavel ho nečekaně pustil na zem a on se mohl znova nadechnout.
Pavlovu pozornost upoutal rachotivý zvuk kombajnu, který se stále přibližoval k nim. Zastavil těsně před nimi. Z kombajnu vylezl Franta s pečlivě upravenými vlasy a s odkrytou svalnatou hrudí. "Pavle klid jo," řekl a upřel na něj pronikavý pohled. "Klid? Zabil mi ženu!" vykřikl. "Ne. Tvoji ženu jsem omylem přejel. Myslím že by ti to nevadilo, kdybys věděl, že ti stejně byla nevěrná," řekl s klidem Franta.
Pavel tázavě zdvihl obočí. "Nevěrná? S kým Franto?" zeptal se ho nechápavě. "Se mnou. Rozdal jsem si to s ní v kombajnu a u mě doma, a taky ještě v lese. Byla fakt dobrá v posteli. Vždycky jsem si to užíval když jsem jí píchal. Prve jsem ji znásilnil, ale jí se to líbilo a začala za mnou chodit pravidelně," řekl s klidem a šibalsky se usmál. "Ty hajzle!" zařval Pavel a vrhl se na Frantu.
Oba dva se váleli po poli. Pavel vytáhl z kapsy zálesácký nůž a začal s Franty rvát kůži a párat mu hruď. Krev stříkala a řinula se po poli. Vzduchem začali lítat vnitřnosti: střeva, játra, žaludek, žlučník a nakonec Pavel vyndal i srdce, které si pečlivě zabalil do své košile. Když skončil, otřel si zkrvavené ruce do kalhot a otočil se ke králi. Podal mi ruku a pomohl mu na nohy.
"Hele, sorry Ríšo," řekl omluvně, "nerad jsem tě podezříval. Teď už vím, jaký zkurvysyn to byl a musím mu za to i poděkovat, zasloužila si to. Hele, nechceš si dát srdíčko u mě doma?" Král se na něj jen mlčky díval a nakonec jen přikývl. Společně nastoupili do autobusu a jako správní hrdinové odjeli do západu slunce.
