V tajemné hlubině, Atlantského oceánu, žil král moří Trombón. Měl tři dcery. Nejstarší Faunu, která nadevše milovala podmořská zvířátka. Prostřední Flóru, která pro změnu milovala mořské rostliny. A nejmladší Bloody.
Bloodyina vášeň byla naprosto odlišná než vášeň jejích sester. Bloody milovala krev. Každý den vyplouvala nad hladinu, sedala si na skálu u malého ostrůvku a vyhlížela lodě. Když spatřila loď začala zpívat svým líbezným hláskem. Námořníci z toho hlasu byly omámení a z její krásy šíleli. Lodě jezdili k ostrovu blíže, ale nikdo z námořníků netušil že jede do záhuby.
Jednoho krásného rána se opět vydala Bloody na svou skálu k ostrovu. Kolem jela kupecká loď a když námořníci uslyšeli Bloodiň zpěv začali se přibližovat k ostrovu. Kapitán v podpalubí se podivil. Vyšel na palubu. "Co blaznite chlapi?!" rozčílil se kapitán. Pak uslyšel ten zpěv. Podíval se přes palubu a uviděl ostrov a zpívající mořskou pannu.
Kapitánovi bylo jasné, že je to past, ale bylo již příliš pozdě. Loď narazila na skaliska a do boku lodě se udělala díra. Loď šla pomalu ke dnu. "Spusťte záchranné čluny," zvolal. Nikdo jej však nevnímal. Všichni byly okouzleni krásnou mořské panny.
Náhle jeden muž z posádky to nevydržel a skočil přes palubu v domění že k ní doplave. Muž spadl do vody a dostal se pod hladinu. Kapitán se s hrůzou díval jak se voda barví do ruda a mrtvola námořníka stoupá k hladině a klesá zpátky ke dnu.
Všichni námořníci začali panikařit a to byla Bloodina příležitost. Seskočila ze skály do moře a plavala směrem k lodi. Ostatní námořníci skákali v panice do moře kde z nich Bloody postupně vysávala život.
Kapitán se zhrozil. Nevěděl co má dělat a pak se v tom krvavém moři vynořili další dvě krásné mořské panny.
Rychle popadl harpunu a střelil po jedné z nich. Trefil se. Kolem ní se moře rozvýřilo. Kolem jejího těla se všude vzdouvala její krev. Obloha poteměla a z nebe se snesla mračna ptáků. Chopili se mrtvé mořské panny a nesli ji někam bůh ví kam.
"Fauno! Ne!" křičela ta druhá. Pak se pomalu obrátila tváří ke Kapitánovi. "Cos to provedl, člověče. Zabil si mi sestru." v její tváři se značila bolest. Pak se vedle ní vynořila ta krvelačná. "Floro, to chce klid. Dej si trochu lidského masa a budeš v pohodě." prohlásila. Její sestra se na ní naštvaně podívala.
"Ty zrůdo!! Za všechno můžeš ty. Kapitáne! Mořské panny na rukou nesmí míti krev. Přišli jsme vám pomoc a vy jste zabil moji sestru. Nyní vás vyzívám ve jménu mořské říše. Napravte svůj hřích a zabijte Bloody! Zabijte jí a naplňte tak oběť mé sestry a pomstěte vaše padlé muže!" vyřkla Flóra a opřela zrak na Kapinána.
Mlčky přikývl. Popadl druhou harpunu a zamířil s ní na svůj cíl. Flóra povolala mořské řasy, které Bloody svázali a zvedli nad hladinu. Kapitán se zhluboka nadechl, z půlky vydechl a mrštil harpunu. Trefil se přímo do středu hrudníku. Do srdce.
Bloody naposledy vydechla. Na řasách zkanula její krev. Ty se pak stáhli i s mrtvou pannu pod hladinu. Flóra se lehce usmála na Kapitána. Nebyla schopna slova, ale rty se lehce pohnuly a naznačili děkuji. Pak se potopila a byla pryč.
Kapitán zde uvízl. Co jen bude dělat? Náhle se na přídi ozvalo šplouchání. Rychle přeběhl palubu lodě a vyklonil se přes zábradlí. Spatřil mořskou pannu s delfíny a s provazem. "Hádám kapitáne, že se chcete odsud dostat?" zeptala se ho. "Uhodlas krásná panno," prohodil zdvořile. Mořská panna lehce zčervenala, ale rychle se vzpamatovala a hodila kapitánovi lano a pak druhé.
Kapitán je chytil a hbytě přivázal jejich konce k zábradlí. Panna pokynula delfínům a ti tryskem vyrazili pryč. Loď se s kymácenim dala do pohybu. "Sbohem, kapitáne," zavolala za nimi mořská panna. "Komu vděčím za záchranu?" zavolal za ní kapitán, ale jeho slova se ztratila ve vlnách, které jakoby mu šeptem odpovídali: "Flóra."
Takže po dlouhé době opět píšu, nebyl čas a nějak jsem se ani nedokázala odhodlat něco napsat. Doufám že se vám to bude alespoň líbit. Budu ráda za každý koment a like. 😉
