Uršula byla otravná mrcha, alespoň podle Kim a Sáry. Ale nebyly jediní, kdo by si přáli její smrt. Byly zde i další středoškoláci, kteří si ze všeho nejvíc přáli její smrt. Kim se už na to nemohla dívat. Nesnesla to utrpení každý den jezdit stejným autobusem do školy a že školy a slyšet její pronikavý pískavý hlas. Nesnášela ji z celého srdce a proto se jí rozhodla to srdce vyrvat z těla.
Jednoho slunečného dne, opět seděli Kim a Sára ve školních lavicích a znuděně poslouchali upištěný Uršulin hlas. Kim se naklonila k Sáře. "Co s tím uděláme?" zeptala se a sledovala Sářinu reakci. Sára se zamyslela. Přemýšlela dlouho, celou vyučovací hodinu. O přestávce Sára zatáhla Kim na toalety a pošeptala jí: "Mám plán, ale řeknu ti ho po škole u mě doma," Kim přikývla. Už se nemohla dočkat toho co Sára naplánovala.
Půl hodiny po vyučování už seděli dívky v Sářině pokoji. Sára seznámila Kim s jejím plánem a ta s radostí souhlasila. Následující den šla do školy pouze Sára. Omluvila Kim ve škole s tím, že má velmi silnou rýmu. Kim mezitím seděla za volantem autobusu a čekala na domluvené znamení. Čekání pro Kim bylo dlouhé a nudné, ale věděla, že už není cesty zpět. Spoléhá na ní Sára a celá škola. Nemohla je zklamat.
Konečně. Zazvonilo poslední školní zvonění tohoto týdne. Kim zapípal mobil v kapse. To je znamení. Pomalu se rozjela s autobusem. Uviděla Sáru a Uršulu, jak jdou spolu k přechodu. Uršula vcházela na přechod. Teď! Kim šlápla na plyn. Autobus svištěl rychle silnicí a najednou rána. Kim to zvládla. Zastavila. Hodila zpátečku a na něco najela. Sára rychle vzala Uršulu a nastoupila s ní do autobusu.
"Rychle Kim, musíme pryč!" zařvala Sára a Kim se rozjela k ní domů. Po půl hodině byli u nich doma. Sára si udělala kávu a zůstala nahoře v kuchyni, zatímco Kim vzala Uršulu a odtáhla ji do sklepa, kde jí hodila na podlahu a pak pomalu šla za Sárou do kuchyně. "Co teď?" zeptala se Kim a nalila si kávu.
"No, já si vezmu hlavu a ty máš ten zbytek," navrhla Sára. "Tak to by šlo," souhlasila Kim a usmála se. Nyní bylo o osudu Uršuli rozhodnuto. Teď už jen stačilo vykonat rozsudek. Náhle se však ozval zvonek. Oběma dívkám se po těle udělala husí kůže. "Kdo to může být?" zeptala se Kim. Sára jen pokrčila rameny, vstala a šla otevřít.
Za dveřmi stála malá blondýnka. "Bloody?" zeptala se Sára překvapeně. Bloody se jen usmála a vešla dál. Sára za ní jen mlčky zavřela dveře a následovala jí do kuchyně. Kim seděla u stolku a popíjela kávu. Když dovnitř vešla Bloody, zarazila se. "Co tu chceš?" zeptala se jí z ostra. "Její krev," odpověděla s klidem Bloody a usmála se. "To by šlo," souhlasila Sára. Kim jen mlčky přikývla.
Po půl hodině sedění u kávy a tlachání o vraždě Sára vstala. "Je čas, dámy," Všechny tři se po sobě podívaly a usmáli se. Konečně přišla ona chvíle na kterou čekali od doby co poznaly Uršulu.
Dívky vražedkyně zamířili do sklepa. Pomalu otevřeli dveře a zvolali: "Už si pro tebe jdeme!" Našli Uršulu jak se v temném koutě klepe strachy. "Vysaju z tebe život," řekla Bloody a vražedně se usmála. "Vyrvu ti srdce z těla," oznámila jí Kim. "A potom ti já useknu hlavu a z tvého mozku, jestli nějaký máš, si uvařím guláš," řekla Sára a olízla si rty.
"Ne, prosím ne!" zapištěla Uršula, "jsem moc mladá a krásná na to, aby jste mě zabili." Dívky se zasmáli. "To byl dobrej vtip Uršulo," řekne Kim, která se válela smíchy po zemi. Sára k ní přešla něžně jí pohladila po vlaskách a silou jí vytáhla na nohy. Uršula zaječela bolestí a hrůzou. Sára jí přitiskla rty na ucho a zašeptala: "Neboj, bude to jen hodně bolet, až do konce." S těmito slovy jí ukousla ucho a srazila jí zpět k zemi.
Pokračování příště...
