2.

61 5 0
                                    

Je ráno a já jdu do kuchyně. Jako vždycky jsou už všichni vzhůru. Pozor a teť to začne.

,,Kde jsi byla,, Krásný pozdrav od matky že?

,,Včera? Venku.,,

,,A to tě nenapadlo že bys mohla pomáhat doma?,, Jaj udělala jsem vše co jsem měla tak co chce?

Vzala jsem si rohlík se salámem a tašku a odešla ven. No ven, spíš dodělat práci.

Zapla jsem si telefon a najela si na zprávy. Ha jedna nepřečtená.

Dnes v 10:30 opuštěná stanice metra City Hall.

,,Super. A to je jako kde?,, Kdybych neutrousila připomínku nebyla bych to já.

Podívala jsem se na hodinky které ukazovali 8:45. Fajn dost času. Rozhodla jsem se jít do internetové kavárny a najít si kde ta stanice je.

V kavárně jsem si dala čaj a začala hledat. Přišla jsem nato že to je stanice v samotném srdci Now Yorku, měla být chloubou zastávek Manhattanu. Po zjištění jak se tam dostat jsem dopila čaj a zaplatila.

Na stanici jsem se dostala pomocí únikových vchodů a všelijakých uliček. Když jsem tam dorazila bylo to úžasné. Nádhera.

Ten prostor

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Ten prostor. Ta akustika. Rozplývala jsem se blahem a měla jsem ještě deset minut čas. Super. Vytáhla jsem blok, tužku a začala si toto místo načrtávat.

Najednou jsem uslyšela klapání bot. Zvedla jsem se a schovala věci do tašky. Asi deset metrů ode mě stál muž ani mladý ani starý prostě něco mezi. Na sobě má drahý tmavě šedý oblek ušitý na míru. Je vysoké postavy s menší nadváhou a má hnědé až černé vlasy. V ruce má vycházkovou hůl a na tváři mu hraje úsměv od ucha k uchu.

,,Zdravým vás slečno. Říkají mi Mycroft a vy jste pro mně měla něco malého udělat že?,, Úsměv se mu ještě víc rozšířil.

,,Jak mám vědět že nejste někdo jiný?,,

,,A holčička není hloupá. To je dobře. Podle toho že výměna o lázních.,, Přistoupil o pár kroků ke mě.

,,A to je vše?,,

,,Nečekal jsem že jsi tak podezřívavá. Také jsem čekal že budeš starší. A co takhle ty zprávy bude ti to stačit.,, Po těchto slovech na mě otočil svůj telefon se správami co jsem dostala i já.

Na tváři se mi objevil úsměv a promluvila jsem k němu. ,,To víte kdyby to byl někdo jiný má reputace je v tahu a to by bylo dost ponižující.,, S těmito slovy jsem mu podala flešku.
,,Jo a máte snad něco proti mému věku?,,

,,Ne. Líbíš se mi. Mám nápad. Mohla bys dělat pro mě.,,

Tak to mě zaskočilo niky opravdu nikdy se o moji maličkost nikdo nezajímal a on o mě stojí?! Wow. ,,A za jakou cenu?,,

,,Nejsi hloupá. Dám ti vzdělání a výcvik. Ty mi zato dáš oddanost.,, Vzal flešku a dal si ji do kapsy.

,,Přijímám.,, Samozřejmě mu naprosto nevěřím ale tohle se neodmítá.

,,Samozřejmě zůstaneš u své rodiny. Nemám za potřený se o tebe starat.,, Otočil se a byl na odchodu.

,,Počkat!!Jak vás najdu?,, Tohle jsem až skoro zakřičela. Tak nadšená jsem v životě nebyla, ale i tak jsem se snažila být klidná.

Ani se neotočil ,,Zítra budeš tady čekat v devět hodin. Ještě si to rozmysli pak není cesty zpět. A teď běž.,,

Otočila jsem se a tak jej jsem se sem dostala tak jsem i odešla.

Život s našeptávačemKde žijí příběhy. Začni objevovat