Jmenuji se Ragna a nejsem jen tak obyčejná holka co randí a má tyto zbytečné zájmy. Já konám svou práci pro dobro ostatních kteří nejsou dostatečně odvážní.
Při tomhle životě se může také seznámit se spoustou lidí.
POZOR: jsem začátečník takže tento...
,,Víš, Leonardo je, nebo spíš byl, tvůj nejlepší přítel. Znáte se od mala. Když jsi odešla s vymazanou pamětí, nesl to moc špatně, a tak jsem mu ji nechal upravit. Abych byl upřímný, také jsi ji měla mít pouze upravenou, ale tak trochu se to nepovedlo.,, Byl nervózní, jakoby ještě něco tajil.
Nesnáším otázky a poslední dobou jich je moc, ale také jsem zvědavá. ,,Mam pocit, že Hydra není školka. Nastává tedy další otázka. Kdo je Leo?,,
Otočil se zády ke mě a něco naťukal do počítače. Poté odstoupil a já se šla podívat. Byl to Leův rodný list. Jméno Leonardo ... Matka Laura ... Otec Mycroft ... Příjmení byla začerněna. Odstoupila jsem od monitoru. ,,Nic mu neříkej.,, Řekl Mycroft a naznačil ať jdu.
Vyšla jsem s tím, že dnes již nic, ale pravdu nic zjišťovat nebudu. Zašla jsem do tělocvičny, kde jsem pustila hudbu na plný pecky a začala se protahovat. Zrovna jsem dělala roznožku, když mi někdo vypnul hudbu.
,,Jak se ti vstávalo?,, Zeptal se škodolibě Leo a mě bylo hned jasné, kdo stojí za tím budíkem.
,,Kdybych měla více času, taky bych ti něco vyvedla, ale nemám. Proto se, být tebou, kryji.,, Zabrblala jsem a skočila po vetřelci. Ten se nečekaně skrčil a já ho přeletěla. Rozplácla jsem se na žíněnce a se smíchem zůstala ležet. Leo si šel sednout k mím věcem. ,,Ty by ses smála i vraždě.,, Jeho přípominka mě dostala. ,,Co ty výš? Třeba jo.,, Zvedla jsem se.
Vzala jsem si věci a šla jsem se převléct za paravan, co byl v tělocvičně. ,,Co čteš?,,
,,Se podívej.,, Odpověděla jsem.
Bylo ticho, a když jsem vyšla z poza paravanu byl pryč i s knihou. Kniha. ,,Ó hore. Ta fotka.,, Sebrala jsem věci a světelnou rychlostí vyrazila hledat Lea.
Nikde jsem ho nemohla najít. Probíhala jsem chodby základny, ale nic. Bum! Kdosi mě stihl chytit dřív, než jsem dopadla na zem. ,,Dávej pozor Rag.,, Podívám se na Tea. ,,Kde je Leo?,,
,,Asi v pokoji? Co se děje?,,
Nic jsem neřekla a rovnou vyrazila za ním. Rozrazila jsem dveře. ,,Leo.,, Zakřičela jsem.
Leo seděl na posteli s očima upřenýma na fotografii. ,,Ty si mě nepamatuješ?,, Zeptal se trošku zoufale. Jen jsem zakroutila hlavou ve znamení že Ne. ,,Já si vzpomněl už po prvním měsíci s tebou.,, Měl slzy na krajíčku. Co mám dělat? Já se o lidi nestarám. Frigg pomoz mi.
,,Já si nepamatuji, ale fotky mi....mi mohou troch pomoci. Nebo snad ne?,, Povzbuzovala jsem ho při sedání si vedle něj na postel. ,,Co všechno si pamatuješ?,, Vzpomněl si i na svoji rodinu?
,,Na nás dva. Na to jak jsme si hráli, jak jsem tě hlídal. Jak jsi odešla.,, Jeho hlas poklesl. ,,Nevím proč jsi odešla.,, Nepamatuje si Mycrofta ,to je asi dobře. Začal se hrabat pod postelí, až něco vyhrabal. ,,Ještě si pamatuji, jak jsi mi ho dala, abych nebyl smutný. Byla jsi na něm naprosto závislá.,, Z pod postele vytáhl plyšáka. Byl to plyšový zajíc.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zírala jsem na něj, jako kdybych spadla z višně. ,,Lucio.,, Vzal jsem ho do náručí a pohladila po místě, kde kdysi bývalo oko.
,,Pamatuješ si na něj.,, Zajásal Leo. Zmateně jsem vzhlédla a položila Lucia na postel. ,,Co se děje?,, Zeptal se nechápavě.
,,Nech mě.,, Špitla jsem do ticha a odešla.
Vyšla jsem po schodech na povrch. Rozhodla jsem se bloudit mezi stromy a starými budovami léčebny. Znám to tu jako nikdo jiný, moc dobře vím, že kdyby se mě vydal hledat nenašel by mě. Zašla jsem do jedné z budov, kde jsem měla své věci, vzala jsem si luk a zase odešla. Po celém ostrově mám rozeseté terče na trénování, nebo na vybíjení zlosti. Začala jsem křičet. ,,Nechci si vzpomenout. Nechci. U Hel, proč zrovna já. Nejdřív to, pak ono.,, Takto jsem nadávala asi dvacet minut. Nakonec jsem se sbalila a odešla zpět do útrob ostrova.
♠♠♠♠♠♠
,,Plán je jasný. Drželi jste mě zde a mučili. Tímto se dostanu do středu S.H.I.E.L.D.u.,, Zopakovala jsem plán týmu lidí, co budou na základně J20. ,,Kapišto?,, Všichni svorně přikývnou. Spokojeně odejdu do řídící místnosti.
,,Váš oděv slečno.,, Jeden z kadetů mi přinesl potrhané rifle a špinavé tričko. S Mycroftem jsme se domluvili na tom, že na J20 pojedu již dnes večer. Jej.
Na J20 jsou všichni "zadržení", aby si S.H.I.E.L.D. myslel, že má navrch. Převáží mě eskorta goril.
Na místě již čeká Teo, Sanny i Leo. Nemluvě o šéfíkovi. V poutech vystoupím z auta a zamířím do své "cely". Když mířím dlouhou chodbou pomalu se připojují další a další lidé. Mám pocit, jako bych byla cenná věc, nebo nebezpečný zločinec, což asi jsem ale co. Na chvíli se přidají i ti tři. ,,Myslím, že když řeknu abys dávala pozor, tak budu mluvit za všechny.,, Řekne Sanny a odejde. Teo se jen pousměje a Leo mě pohladí po hlavě.
Ta cesta je snad nekonečná. Bingo. Jeden ze strážných mě "hodí" do cely, kde není nikdo jiný než samotný vůdce Hydry. ,,Vše je připraveno. Hlavně nezapomeň, kdo jsi.,, Se zabouchnutím dveří odejde.
Uchechtnu se. ,,To by jsi mi nejdřív nemusel vymazat paměť.,, V cele je jen matrace a hrnec na vykonaní potřeby. Jaký to luxus. Lehnu si na matraci a začnu čekat.
Nevím na jak dlouho, ani jak se mi to povedlo, ale usnula jsem. Probudil mě až hluk za dveřmi. Podle dvou misek na zemi jsem usoudila, že jsem prospala jak večeři, tak snídani.
Něco se děje, ale co? Zvednu se a přiložím ucho na dveře. Něco uslyším. ,,Jsou nablízku.,, Tato slova mi stačila. Nečekala jsem, že budou až tak rychlí.
Podívám se co bylo na snídani a co na večeři. ,,No fuj.,, Něco mezi krupičnou, ovesnou a bramborovou kaší. Fuj. Ale jak se říká hlad je nejlepší kuchař.
