Jmenuji se Ragna a nejsem jen tak obyčejná holka co randí a má tyto zbytečné zájmy. Já konám svou práci pro dobro ostatních kteří nejsou dostatečně odvážní.
Při tomhle životě se může také seznámit se spoustou lidí.
POZOR: jsem začátečník takže tento...
Po nějaké době chůze jsme dorazili k jednomu z domů na ostrově. vypadal zachovale až na tu zeleň a trouchnivějící dřevo. (obrázek)
Leonardo vešel dovnitř tak jsem šla za ním. No řekněme že i můj pokoj po útoku sestry vypadá lépe. Leo mě vedl čím dál hlouběji do domu, kde to začalo zavánět houbami. Žampiony jej. Konečně opravdu konečně promluvil. Abych byla přesnější od toho co se mě ptal kdo jsem a já mu odpověděla zčásti otázkou tak se mnou nepromluvil. ,,Tak jsme tady.,,
nic jsem nato neřekla jenom jsem se rozhlédla po místnosti ve které jsme zastavili byla prázdna až na schodiště.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Promiň asi jsem tě moc nepochopila to budeme cvičit v tomhle?,, Roztáhla jsem ruce a ukázala na nepořádek kolem.
Podíval se a asi teprve teď mu do cvaklo že s ničím podobným jsem ještě tu čest neměla. ,,Co? Ne. Co bych tě tady učil uklízet?,, On si země dělá srandu? Opravdu?! ,,Jdeme dolů.,, a ukázal na schody doslova prolezlé rzí.
Nakonec jsem se přemluvila a šla dolů. Ne že by mi vadila rez nebo špína, ale těm schodům jsem nevěřila.
Po cca 40 schodech jsme dorazili kamsi, kde byli takové ty staré školní skříňky a mému bystrému oku neuniklo, že za nimi jsou ocelové dveře. Ano sice byli velké, ale zcela nenápadné. Leovi se nějakým způsobem podařili otevřít a vešel dovnitř. Můj osobní typ byl ten že je otevřel telefonem který právě schoval do kapsy.
Vešli jsme do výtahu a sjeli zase o něco níž. Když se výtah otevřel světle šedé barvy se spoustou dveří byli jsme v jakémsi bunkru.
Vešli jsme do dveří s číslem 159. Za dveřmi byla tělocvična.
,,Co všechno umíš?,, Zeptal se mě Leo a sundal koženou budu, ale masku si nechal.
,,No. Těžko říct. Něco zvládnu a něco ne.,, Po tomto vypadal dost nespokojeně.
,,Střílet?,,
,,Umím,, To bych ty lidi škrtila nebo co.
,,A co zbraně?,,
,,Tohle je výslech? Dávám přednost dýkám, ale luk je taky fajn.,, Ano nože to je moje.
,,Nebrblej a odpovídej. A co bojovat?,, Asi ho dost štvu.
,,Nic moc,,
,,Zítra začneme s výcvikem.,,
,,Co? Já myslela že už dneska. Zítra mám školu. A vůbec jak se odsud dostanu když nemám loď.,, To mě neuvěřitelně zklamalo.
,,Zítra po škole. Dnes jsem ti to tu jen ukazoval a zkoušel si tě. A cestu odsud ti ukážu.,, To vše řekl dost nezaujatě. ,,No a abych nezapomněl tohle ti posílá Mycroft, aby ses mohla spojit s ní nebo se mnou.,, A podal mi naprosto noví telefon. Byl úžasný měl dotykovou obrazovku a klávesnici. Značku jsem nikde nenašla, ale co s telefonem co mám se nedá srovnávat i když je super.
,,Děkuji.,, Nic víc jsem ze sebe nedostala.
,,Dobře. Zítra po škole zavolej. Teď ti ukážu kudy odejít. Pojď zamnou.,, A vyšel z místnosti.
Zase mlčel, ale já se radovala jako malé dítě a poskakovala kolem něj. Asi mu to lezlo na nervy, protože se mračil, ale mě si konečně někdo všiml.
Když jsme došli k velkému betonovému tunelu došlo mi že půjdeme pod vodou a proto by nás taky hlídky nenašli.
,,Ten tunel je snad nekonečný.,, Zvolala jsem do tich.
Leo zpomalil a otočil se na mě. ,,Opravdu? A to tu pokaždé poběžíš jako rozcvičku.,, Ten jeho smějící se hlas mě drtil.
Konečně jsme dorazili nakonec. Ta cesta trvala asi 10 min. Vyšli jsme z jakýchsi betonových schodů u kterých byl strom. Ano strom aspoň mám záchytný bod jinak je tam na nic.
Leo se ani nerozloučil a byl v trapu.
Doma se už nic moc nedělo jenom jsem pomáhala s vařením a pak šla spát.
Ráno mi zazvonil budík v takovou nekřesťanskou hodinu. Že už nešlo ani usnout a tak jsem se šla aspoň vykoupat.
No řekněme že není den nebo snad i ráno kdy bych nestíhala autobus kvůli sestře, ale dnes to bylo jiné dnes jsme to stihli a ještě jsme měli čas.
První dvě hodiny jsem prospala ani nevím co za hodiny bylo. Ovšem třetí byla informatika a ta mě baví, protože si v ní mohu hledat informace. přišla jsem nato že o žádném Mycroftovi nikde nic nepíšou a tak jsem se rozhodla že se zeptám co je zač. Také jsem uvažovala nad tím proč Leo nosí masku, ale zdá se že mé myšlenkové pochody jsou hroozná nuda.
Hurá konec školy a já píšu Leovi že jdu trénovat.
U včerejších dveřích mě už očekává a nutí mě běžet tím tunelem. Už v polovině přicházím na to že nemám moc dobrou fyzičku a kašlu na běh.
Úspěšně jsem dorazila do místnosti číslo 159., kde už na mě čekal Leo. ,,Tak dnes budeš boxovat.,,
Dvě hodiny jsem musela bušila do pytle a pak to vzdal. Divné, protože mě to bavilo a snažila jsem se.
,,No nic moc. Umíš šifry?,,
,,No jasně. Miluji šifry jsou super.,, Tak tomuhle se podivil protože na mě vykulil své strakaté oči.
,,Dobře tak jdeme na Morseovu abecedu.,, Odkudsi vyštrachal bzučák a do ruky mi dal mazací tabulku s fixem.
,,Začneme.,, Ani mě nenechal odpovědět a začal vyťukávat písmena.
,,-.-.(C)/ -.(N)/ ---(O)/ ...(S)/ -(T),, ze začátku jen písmena která k sobě neseděla a potom i věty ,,.---/.-/-.-//-/.//--/-.--/-.-./.-./---/..-./-//-./.-/..././.-..//..--.. (Jak tě Mycroft našel?),,
,,Najal si mě,, Odpověděla jsem zmateně.
,,Proč?,, Očividně ho to zajímalo.
,,Nevím. Co je zač?,,
,,To ti řekne sám. Na co si tě najal?,, Je tak zvědaví. Zase ten šepot, ten pocit. Mohu ho vodit za nos mohu si sním hrát a nebude mu to vadit. Ne. To nesmím mám konečně šanci a pokazím si ji? Ne. Nikdy!
,,Když ti to řeknu sundáš si tu masu?,, Sakra. Ne. Už zase.
,,Ne.,, Nezněl moc nadšeně asi jsem to pokazila.
,,Taky ti do toho nic není.,, Já asi skočím z mostu. Proč to vypouštím z pusy?
Naštval se nebo urazil těžko říct každopádně mě nechal celou hodinu dělat kliky a dřepy. No a abychom se rozešli v dobrém musela jsem běžet tím zatraceně dlouhým tunelem.
Večer jsem to tak nějak nevnímal, protože jsem usínala vestoje.
