Život s našeptávačem

21.

,,Měla by jsi jít za Nielem.,, Pronesl Kaspian. 

Otočila jsem se na něj s výraze. To nemyslíš vážně.  Ale on se jen zvedl s tím abych ho následovala. 

Otráveně se zvednu. ,,Kaspiane.,, 

,,mmm,, Zabručí abych věděla že mě vnímá.

,,Já jen jestli tam budeš taky nebo odejdeš?,, 

,,Záleží na tom co řekne.,,

Senza, to jsi mi opravdu pomohl. 

Zastavili jsme se pře dveřmi z dubového dřeva. Kaspian zaklepal. Z poza dveří se ozvalo něco ve smyslu: Dále. A my vstoupili dovnitř. Za elegantním kancelářským stolem seděl Niel.

Kaspian se vzpřímil a ukázal svou vojenskou povahu. ,,Pane přivedl jsem...Ragnu aby jste mohl vyřešit dané záležitosti.,, Nechápavě jsem na něj pohlédla. 

,,Kaspiane pohov. A nech nás osamotě.,, Pronese Niel.

,,Slečno. Posaďte se.,, Zavelí znovu. ,,Jmenujete se Ragna Smith?,,

,,Ano jmenuji.,, Naštěstí jsem řekla že si v misi ponechám své jméno jinak bych měla co vysvětlovat.

,,Je vám patnáct let a jste sirotek?,, 

,,Mám babičku.,, 

,,A kde je?,, Zeptá se nevrle.

,,Má babička je v domově sv. Magdaleny.,,

,,Ale žijete sama.,,

,,Ne. Na to jsem moc mladá ne? Žiji se svým přítelem.,, Poslední slovo jsem řekla váhavě protože to byla hrozná představa nás dvou dohromady.

,,Dobře. Určitě mu budete chtít říct že jste v pořádku?,,

,,Ano.,, 

,,Pošlu s vámi ochranku v podobě jednoho vojáka a auta s řidičem.,,

,,Děkuji,,

,,Pojedete ještě dnes.,, Hned jak to dořekl přišel voják vlastně Tomas. Spolu jsme odešli do garáží.

♠♠♠♠♠♠

,,Čekal bych že se budeš bát.,, Prones po chvíli jízdy.

Podívám se na něj s úsměvem. ,,Nejsem lekavá, jen se rozkoukávám.,, ,,A  navíc důkazem toho je, že jsem se s tebou začala bavit hned poté co jsi se lekl že chci skočit.,, Dodám se smíchem.

,,Ale ty jsi málem umřela.,, Zahuhle spíš sám pro sebe. 

,,Ale neumřela. A jak se říká co tě nezabije to tě posílí.,,

Auto zastavilo a já se vydala do domu který jsem již znala. Vyběhla jsem schody a zaklepala na dveře.

,,Moment.,, Ozvalo se z poza dveří.

Zaklepala jsem znovu. ,,Tak já přijdu později.,, Řeknu a čekala na reakci. Reakce je taková, že se rozrazili dveře a můj "kluk" mě obejme.

,,Pusť.,, Nesnáším objímání. ,,Leo, pusť mě. Hnet!,,

Konečně mě pouští, ale jeho pohled zamířil k mé sešroubované​ ruce. ,,No to snad ne.,, Vyjekne.

,,Ragno.,, Ozve se od schodů.

Protočím oči. ,,Ano. Tomasi.,,

Konečně dorazil. ,,Máte čtvrt hodiny. Čekám tady.,,

Leo kývne na souhlas a zabouchne dveře.

,,Tak co ostatní?,,

,,No stím že jsme mysleli že jsi to nepřežila. Tak fajn.,, odpoví na otázku.

,,A co se stalo?,,

,,No.,, Polkne na prázdno. ,,Mira neuhlídala bombu a ta navlhla. Během výbuch zemřela a zlikvidovalo to místnosti a informace. Máme zničenou základnu.,, Napije se a pokračuje. ,,Microft zuřil a zrušil veškeré mise. Až se dozví že žiješ.,, poslední větu řekne s velkým nadšením.

,,Co babička?,,

,,Tu naštěstí neodvolal.,,

Tomas zaklepe na dveře. Zvedneme se a jdeme ke dveřím.
V nich již stojí usměvaví Tomas. Lea líbnu na tvář a odejdu za ním. Brrr.

A hurá za babičkou. Má babička je spojenec Hydry v důchodě. Stará paní s krákavým hlasem a skřípavím smíchem.

,,Ahoj babi. Jak se máš?,, Řeknu mílím hlasem.

,,Rag. Jsi to ty? Tak dlouho jsme se neviděli.,, Řekne a vyloží eso na stůl.

,,Ano jsem to ja. Výš byla jsem teď nějakou dobu pryč. A jak se máš?,,

,,Ale jde to akorát mi furt Agáta bere karty. Hrozná to ženská.,, A začne cosi brblat. ,,Až řeknu Majkovi že jsi tu byla. Ha ten se pomine. Už budu muset bude svačina. Když přijdu pozdě sežerou mi to nejměkčí.,, A zamířila do jídelny.

,,Tak pojedeme?,, Položí mi Tomas ruku na rameno. Otočím k němu hlavu a přikývnu. 

,,Kam půjdeme teď?,, Zeptám se když vyjdeme z budovy. 

,,Zpět na základnu. Stále jsi v nebezpečí a bránit se neumíš.,, Pronese při otvírání dveří od auta.

Jéžiš ti taky nadělají. ,,Tak mě nauč bránit.,, Řeknu než zabouchne dveře. Když si sedl vedle mě pokračovala jsem. ,,Určitě máte něco co urychluje regeneraci buněk nebo tak něco.,,

Tomas se na mě podívá stylem Jako vážně?  ,,Jak jsi nato došla?,, Ale i tak šlo z jeho výrazu vyčíst že něco takového existuje. 

,,Hele. Existuje S.H.I.E.L.D, Hydra a mnoho zbraní, které si jen tak syslíte pro sebe a nemáte lék? Blbost.,, Řeknu a vykouknu z okna. On si snad myslí že jsem úplně blbá nebo co?! Ta cesta je hrozně nudná a dlouhá. Tomas je celou dobu na mobilu. Závislák. Konečně vidím známou budov. Základna. Hurá.

Z auta vystřelím nadzvukovou rychlostí a už stepuji u výtahu. Jenže mé garde se fláká. ,,Dělej mám hlad, bolí mě ruka a asi se ukoušu nudou. Nemluvě o tom jaká je tu zima.,, To by opravdu člověk nečekal že v podzemní garáži bude zima. Ticho! ,,I závodní šnek je rychlejší. Dělej.,, Zaburácím.

,,Pomalu dál dojdeš. Není kam spěchat.,, Je odpověď ,které se mi dostává. On mě snad neposlouchal? 

Když se konečně dobelhá k výtahu. Tak oslavuji všechny bohy že jsem se neproměnila v kostku ledu. 

Vkročíme do výtahu a Tomas zadá své udaje a příslušné patro.

Když se otevřou dveře výtahu naskytne se mi pohled na bandu lidí co mě mají na starost jak se dohadují. Rozloučím se s Tomasem a nepovšimnuta vkročím do místnosti. 

,,A to má jít na střelnici?,, Postřehnu něčí slova.

,,Furt lepší než cvičiště. Vždyť jí tam zmrzačí.,, Řekne zas někdo jiný.

,,Vyděl jsi její ruku?,, Aaaaa tak to se baví o mě. 

,,Nejde ani jedno.,, Vykřikne zas někdo jiný. Připadá mi to hrozně vtipné. Všichni se dohadují a máchají rukama kolem sebe.

,,Tak co navrhuješ. Aby šla s  Rafem do laborky?,, 

To už fakt nejde. ,,No umí docela s počítači a stroje mi taky problém nedělají. Jen tak pro zajímavost.,, A propuknu v smích. 

Celé osazenstvo pokoje se na mě otáčí s výrazy jak dlouho tu je, co teď a og dritt. 

,,Tak to jdeš buď s Jackem nebo Rafem.,, Řekne Rik. 

,,Dobře ,ale moc mi nejde chemie.,,

,,Jacku je tvoje.,, Řekne vítězně Raf a mizí z místnosti.