Život s našeptávačem

11.

,,Večeře bude v šest.,, A odešel.

Když se za Mycroftem zaklaply dveře opět jsem se vydala k noťasu a začala vyhledávat info o tom klukovi co jsem ho dnes potkala.  Protože jsem znala jenom jméno rozhodla jsem se ho najít podle databáze obličejů. Díky svému patronovi jsem měla přístup do nejrůznějších databázím a tak jsem vytvořila portrét a začala ho srovnávat s lidmi v databázi. 

Po půl hodině mi to vyhledalo tři lidi z toho jen jeden odpovídal. Celým jménem Tomas Pavel Stephenson. Zajímavé najela jsem si na jeho sociální stránku a začala pročítat. Podle toho co jsem našla byl naprosto normální. 

Podívala jsem se na hodiny a tam 17:58. ,,Til helvete.,, Rozběhla jsem se do jídelny jako splašená abych to stihla. 

Dorazila jsem na minutu přesně. ,,Jsem to ale šikula.,, Pochválila jsem se šeptem a sedla si ke stolu. 

 ,,Neodpověděla jsi mi.,, 

Podívala jsem se na Mycrofta nechápavým pohledem. 

,,Kdo byl ten hoch?,, Byl nevrlý to znamená že ho stále štve ten kulečník.

,,Pavel. Koupil mi hranolky.,, Začala jsem se rozhlížet po stole kde bylo mnoho druhů jídla. Od toustů až po palačinky a uzené maso. Zamířila jsem k masu a vzala si hned dva plátky uzené šunky. Tak dobrou sem v životě nejedla. Doslova se rozpadala na jazyku.

,,S touto odpovědí by se nespokojilo ani dítě.,, Vyrušil mě z rozjímání Mycroftův hlas.

,,Víc nevím jen jsem ho potkala.,, Odsekla jsem.

,,Nebuď drzá. Vím že sis ho proklepla.,, 

,,Ty mě sleduješ úplně všude co? Proklepla a ty určitě taky.,, Zamračila jsem se a probodávala ho pohledem. 

,,Ano. Jsem tvůj patron a musím na tebe dávat pozor.,, Někdy mi ten jeho klid lezl na nervy. Neodpověděla jsem a po zbytek večeři jsme ani nehlesli.

Odešla jsem k sobě do pokoje. Kde mě zaujala správa na mém facebooku. Byla to žádost o přátelství od Pavla/Toma. Přijala jsem to a on mi hned odepsal.

Pavel/Tom: Jak se máš?  

Ragna: Dobrý. A ty?

Pavel/Tom: Taky fajn. Nechceš zítra ven?

Ragna: Nevím kdy budu mít čas. Když tak ti napíšu. 

Zaklapla jsem notebook a při koukání na Doctora jsem usnula.

Probudilo mě bodavé slunce venku. ,,Proč jsem nezatáhla žaluzie.,, Zabručela jsem do polštáře a pomalu jsem začala vylézat z postele. 

Jako každé ráno (když jeto možné) jsem se opláchla a zamířila do obýváku. Hlad jsem po včerejší večeři neměla. Sedla jsem si a jako naschvál přišel sluha. ,,Pán vás volá do své pracovny.,,

Zvedla jsem se z pohovky a zamířila do pracovny. Když jsem mijela sluhu zabrblala jsem něco se stylem. ,,A komu jinému by asi patřila.,,

Došla jsem ke dveřím a zaklepala. ,,Můžeš vstoupit.,, Ozvalo se z poza dveří.

Vešla jsem dovnitř. Zde jsem ještě nikdy nebyla a tak jsem se ihned začala rozhlížet kolem sebe. Byla zde knihovna, poličky s fotografiemi a krb. Nad krbem byl obraz ženy. A mezi okny velké pracovní stůl za kterým seděl Mycroft. Posadila jsem se na židli před stolem a koukala všude okolo. Jsem zvědavá proč tu jsem. 

Pozastavila jsem se u fotky na stole. Na té fotce jsem byla já. Nebyla nová byla z doby když mi bylo 13. Jako by si mě vybral už dávno. Ve třinácti jsem nebyla známá a nikdo o mojí maličkosti nevěděl. Uvědomila jsem si že na tu fotku až moc dlouho civím a tak jsem se zeptala. ,,Proč jsi mě zavolal?,,