Propletame se tajnými uličkami, které by nás správně měli dostat za hradby děcáku.
Už sem říkala že je to vězení?Už vidíme bránu a tak se rozběhneme a zastavíme před ní. West zatlačí na dveře a ty povolí.
Oba dva se vyhrnou ven, jen já zůstávám postávat uvnitř. ,,Eartness, co se děje?" Prolomí ticho noci Wert. ,,Já s vámi nikam nepůjdu, teda aspoň ne dokud mi neřeknete kdo jste a kam jdeme." Jako na zavolanou se spustí poplach. ,,No tak Ness prosím, musíš nám věřit teď na to není čas. Slibuju že až se všechno uklidní řeknu ti to."
Promluví netrpělivě West a zadívá se na mě těma nebesky modrýma očima. Ani jsem o tom nepřemýšlela, jen jsem se slyšela jak říkám ,,Tak dobře". Ale mám pro to omluvu!
Řekl mi Nesse! Tak mi ještě nikdo v životě neřekl. A v kombinaci s těma jeho očima se vážně nedá odolat.
Rozeběhli jsme se.Běželi jsme lesem. O tom se mi vždy zdálo být svobodná a bez zábran. Skákali jsme přes skáli a klády ale to bych nebila já abych si nezvrtla kotník o kámen. ,,Au! Kámen." ,,
Co je, co se děje!?''Přiběhl ke mě West. ,,Nevím ale strašně to bolí.'' Skulila jsem se do klubíčka. West se ke mě až moc přiblížil a napřáhl ke mě ruce. ,,Prosím neubližuj mi.''
Šeptla jsem hlasem. ,,Nemám v plánu ti ublížit.'' Řekl s náznakem... emocí? Já se v něm neviznám napřed se chová jako tichý typ, pak mě ubrání před Celestou, pak se chová nedůvěřivě a pak jako bych ho zajímala?
S přemýšlení mě vytrhnou dvě svalnaté ruce.
Vše jako vždy ohlaste se
ČTEŠ
Tajemství Medajlonu
FanfictionČau, jmenuju se Eartnes. Už od dětství jsem cestovala z děcáku do děcáku né že bych byla problematistka, spíš mě tam nechtěli ostatní fracci. Na své rodiče si napamatuju jediný co vim je že mi dali jméno Eartnes a nádherný medajlon.
