Už půl hodiny sedíme s Wert na mé posteli, West se ještě nevrátil a nejspíš nevrátí. Aspoň ne dnes. Vím jak to tu chodí, ale nechci Wert vyděsit.
,,Myslíš že mu ublíží?" Zeptá se Wert roztřeseným hlasem.
,,Je to silnej a chytrej kluk určitě bude v pohodě." Wert si všimne zapochybování v mém hlase a otočí se na mě.
,,Co s ním udělají!? Co mi tajíš?!" Povzdechnu si.
,,Nejspíš ho zavřou do díry."
,,Do díry? Co to je?"
,,Tam na týden zavřou každého, kdo poruší pravidla." Vyděšeně se na mě kouká. ,,Celý týden jsou bez jídla a k pití mají jen vodu z vlhkého hadru, co mají u sebe."
,,Zemřel tam už někdo?!" Vykulí na mě oči, nic neříkám a ani nemusím, je jí to jasné. Ropláče se...Nic jiného mi nezbývá,moje bývalá kamarádka říkala že mám skvělý hlas. Tak začnu zpívat handing tree.
Když jsem dospívala, Wert se na mě vyděšeně dívala. ,,Co je? Od kud tu píseň znáš? Zdála se mi ve snu,zpívala mi ji maminka.
,,Konečně musíme,pryč víš kde je ta díra? Jo ale co se děje? Vše ti pak vysvětlím ted si zbal!! Tak ty jdi taky. Ja mám zbaleno už dávno ani nevíš jak tě dlouho s braškou hledáme.''Za chvili uz se propletavame tajnou chodbou k dire. Kdyz se dostaneme k dire vytahnu sponku a parkrat s ni zakroutim a otevru poklop.
,,Kdo to je?" Zasipe nekdo vycerpane.
,,Weste to jsme mi, ona je ta co ji hledame! Vylez pojd, utikame."
,,Ahoj." Zamavam na nej zmatene.
,,Konečně!'' Vyskočí na nohy a vyleze. Přeměří si mě nevěřícným pohledem a otočí se na svou sestru. ,,Jak jsi na to přišla?" ,,No já,... teda ona,... no prostě,... ta písnička." West se na ní podívá. ,,Jaká písnička? Chceš mi tím naznačit že náš osud závisí na nějaký písničce?!" Začne křičet. ,,Hele uklidni se, prostě mi musíš věřit!"
Jako vždy ozvěte se.
ČTEŠ
Tajemství Medajlonu
FanficČau, jmenuju se Eartnes. Už od dětství jsem cestovala z děcáku do děcáku né že bych byla problematistka, spíš mě tam nechtěli ostatní fracci. Na své rodiče si napamatuju jediný co vim je že mi dali jméno Eartnes a nádherný medajlon.
