West si povzdechl kouknul na mě a pak na mojí nohu. ,,Když to zabolí řekni.'' Řekl, no spíš pošeptal.,,Dobře.'' Opatrně se dotknul mé nohy a kouknul na mně.
Já jen jemně kývla. Pomalu mi vyhrnul nohavici. Noha byla pěkně napuchlá. West si ji položil do klína. Jakmile ji položil sykla jsem bolestí.,,Dobrý??" Zeptal se starostlivě. Jen jsem nepatrně kývla hlavou a pevně jsem zavřela oči. ,,Vypadá to na zlomeninu, Wert máš ty obvazy? Chtěl bych to zafixovat."
Slyšela jsem šustění a pak jsem ucítila Westovi teplé prsty na noze.Přestala jsem vnímat a soustředila jsem se pouze na jeho prsty. Po chvíli teplo zmizelo. Otevřela jsem oči a viděla na své noze obvaz. ,,Dobrý?" ,,Jojo, už to skoro ani necítím." Nedůvěřivě se na mě podíval ale zvedl se ze země. Najednou promluvila West.
,,Dobře teď jsem volala strážcům, za chvíli jsou tu." ,,Cože? Kdo jsou strážci??",,No to je teď jedno.'' Odpověděla mi s nervozitou Wert. Trochu se zvednul vítr. West se na mně podíval takovým tím uličnickým pohledem.
Chtěla jsem se zeptat proč ten pohled ale uslyšela jsem pískání. Počkat!! Pískání tady v lese??? ,,Nelekni se'' řekla Wert a začala se smát. Za sebou uslyším holčičí hlas. ,,Wert!! Ty jsi mi chyběla!!'' Otočim se abych zjistila čí he ten hlas ale jakmile to udělám uvidím dvě holky a jednoho kluka asi v mém věku. Má to ale háček SEDÍ NA DRÁCÍCH.
Po sto letech je tu kapitola. Jeeeej:)
ČTEŠ
Tajemství Medajlonu
FanficČau, jmenuju se Eartnes. Už od dětství jsem cestovala z děcáku do děcáku né že bych byla problematistka, spíš mě tam nechtěli ostatní fracci. Na své rodiče si napamatuju jediný co vim je že mi dali jméno Eartnes a nádherný medajlon.
