Podívala jsem se na něj a nevěřila svým očím. Propaloval mě svým pohledem a já se nemohla pohnout. V tom se za ním něco pohnulo a já uslyšela dívčí hlas. ,,Sakra Weste uhni z těch dveří!" Ta slova mě probudila z transu.Do předu se prodrala drobná dívka podobná Westovi, jen její oči byly jiné.Jeho oči byly zářivě modré, kdežto ty její vypadaly jako čerstvě posekaná tráva. Oproti nim byly mé hnědé oči úplně obyčejné.
,,Ahoj já jsem Wert a tohle je můj starší bratr West.'' Enegicky se mi představila dívka. ,,Já jsem Eartness'' ,,Ehm tak se tu mějte já du.'' Pronesl nervózně West. ,,Toho si nevšímej on není moc společenský typ.'' ,,Aha, hádam, že jste tu noví.'' ,, Jo jak jsi to poznala?'' ,,No, hezký oblečení, postava akorát, úsměv na tváři.''
,,Ou aha, v tom případě jak dlouho už tu jsi ty??'' Jen jsem na ní smutně pohlédla a odvětila ,,Už od dětství.'' Sedla si ke mě na postel a řekla ,,To je mi líto'' ,,Nemusí, své rodiče jsem ani neznala a tady je to pro mě jako domov'' Zalhala jsem. Nesnáším to tady, ale přece jí hned nemůžu zkazit představu o tomhle místě.,,A jak jste se sem dostali vy dva??''
,,Naši rodiče zemřeli před rokem při autonehodě, od té doby jsme s brácho cestovali od příbuzných k příbuzným, ale většinou jsme tam nevydrželi ani měsíc. Tak nás nakonec dali sem.'' Nic jsem na to neřekla jen jsem jí objala.V tom se opět ozvala píšťalka.
,,Tak pojď je večeře.'' Nervozně se na mě podívala. ,,Co se děje?'' ,,Nic, já jen. Noo prostě mám strach že nás ostatní nepřijmou.'' Chápu jí. Tenhle pocit jsem měla vždycky, když jsem měla přijít do nového děcáku. Při mé smůle to mě ale tak doopravdy bylo.
,,Neboj, určitě to vyjde. A teď už pojď nebo na nás nic nezbyde.'' Zasmála se a taky se zvedla z postele. ,,Dobře jdeme!''Vešly jsme do jídelny a tam na nás čekalo nepříjemné překvapení. Celesta a její parta. ,,Ale,Ale koho to tady máme Zem si našla kamošku. Aby se kámoška o zem nerozplácla.'' Všichni se začali smát.
No jasně naráží na poledne určitě to všem vykecala. Ale jedno mě překvapilo West k ní přišel a vrazil jí facku.,,Takhle s ní mluvit nebudeš'' řekl.Ona se jen ušklíbla a řekla,,Je vidět že jsi tu nový tak ti řeknu jak to tu chodí, tenhle ústav je rozdělený na vrstvy. A ona je úplně ve spod, ostatní jsou v neutrální a my.''
Ukázala na svou partu. ,, My jsme navrcholu a ona je naše hračka'' West jí vrazil ešte jednu.Celesta se na něj podívala a pak se otočila a utekla pryč. Její parta se za ní jen nechápavě dívala. S pusou do O sem se podívala na Westa. On jen pokrčil rameny. V tom se ozval vychovatelčin hlas. ,,West William! Okamžitě do kanceláře!
Koneeeec jako obvykle ohlašte se.
ČTEŠ
Tajemství Medajlonu
FanfictionČau, jmenuju se Eartnes. Už od dětství jsem cestovala z děcáku do děcáku né že bych byla problematistka, spíš mě tam nechtěli ostatní fracci. Na své rodiče si napamatuju jediný co vim je že mi dali jméno Eartnes a nádherný medajlon.