Už asi půl hodiny běží lesem, na chvíli jsem usnula, ale když s vámi někdo furt hází moc to nejde. Nenápadně si položím hlavu na jeho svali a zabořím do něj obličej.
Voní jako kokosové mléko a pěna na holení. Usměju se do jeho trička a zavřu oči.
,,Mohla bys zkusit jít chvilku sama už tě neudržím moc dlouho." Vytrhne mě ze zamyšlení jeho hlas.
,,Jistě. Samozřejmě." Usměju se na něj, ale on mi úsměv neoplatí. Zklamaně se otočím a udělám první krok. Podlomí se mi koleno a já spadnu, teda spadla bych, kdyby mě znovu nechytil.
Uraženě se mu vytrhnu. To je ale velká chyba, protože znovu upadnu.
,,Co blázníš?" Zeptá se posměšně.
,,Nic, padám. Necito. Si úplně slepej a necitelnej!" Nechápavě se na mě podívá, ale Wert to pochopí a dojde ke mě.
,,Dej tomu čas.
Není moc důvěřiví a v tomhle ohledu ani moc chytrý." Zašeptá mi.
,,Co si tam šeptáte?" Zamračí se West.
,,Holčičí věcí." Řeknu uraženě, ale už klidněji...
Udělám další opatrný krok a pak si na něco vzpomenu. Když se někomu v dětském domově něco stalo musel si to vyřešit sám a jednomu klukovi se zlomila noha a on si místo berle vzal klacek na konci vykrojený do písmene Y.
Rozhlédnu se kolem sebe a najdu vyhovující klacek. Dost dlouhý a s koncem do Y. Wert uznale pískne a West přikývne. Usměju se své chytrosti a zkusím první krok. Skvěle mi posloužila jako potřebná opora a já tak bez námahy udělám další krok.
Rozejdeme se a po nějaké době dojdeme k silnici na kraji lesa.
,,A jak se vlastně dostaneme tam kam chceme? A kudy to je?"
,,Neboj se. Už nikam nepůjdeme." Usměje se Wert šibalsky.
Přála bych si aby byla moje nejlepší kamarádka.
,,Nechápu tě." Wert mrkne a odejde k Westovi. Ten jen něco mačká v ruce. Něco si West s Wert šeptali nevím co a to mně nejvíc štve, nenávidím když nevím co se bude dít. West si sedne ke mě hned poté co si s Wert vyměnil krátký pohled. Zalije mě příjemné teplo a nenápadně si sednu blíž.
,,Bolí to. Nekouknete se na to prosím?" Zeptám se a doufám že je West léčitel nebo tak něco.
,,Jo jasně, West to udělá." Mrkne na mě Wert, ta holka je fakt poklad.
,,Hmm..." zamručí West.
Ty slepej blbečku, nevidíš že se mi líbíš!!!Pomyslela jsem si a naštvaně jsem vydechla.
Všeeeee doufám že se líbí.
ČTEŠ
Tajemství Medajlonu
FanfictionČau, jmenuju se Eartnes. Už od dětství jsem cestovala z děcáku do děcáku né že bych byla problematistka, spíš mě tam nechtěli ostatní fracci. Na své rodiče si napamatuju jediný co vim je že mi dali jméno Eartnes a nádherný medajlon.
