Lilith: The truth is elsewhere (CZ)

1. kapitola - Věčná studentka

   ,,Za boha svatého,'' spráskl profesor ruce a spolu s pohledem upřeným k nebi bědoval. ,,Lili, jsi výborná studentka. Snad nejlepší za dlouhá léta, kterou jsem měl čest poznat, ale ...''

   ,,Ale co? Profesore Luxi, jsem dost stará na to, abych dokázala rozhodnout o tom co je pro mě dobré,'' Lili si založila ruce na prsou a vrhla na profesora pohled říkající, že nemíní ustoupit ani o píď dokud nedostane, pro co si přišla.

   ,,Lili Ignisová, já tě varoval,'' vzdal nakonec profesor Lux své snahy. ,,Na dnešní večer mám již plány,'' Liliino nadšení pookřálo, ,,ale do zítřejšího večera provedeš rozsáhlou studii o latinském jazyce.''

   ,,Jo,'' zavýskala Lili samou radostí a na místě si zatančila vítězné kolečko.

   ,,Ale s ohledem na naše aktuální téma,'' profesorovi Luxovi zajiskřilo v očích.

   ,,Na to jak jste mladý, vůbec neberete ohledy na svou nejlepší studentku,'' povzdechla si Lili. Profesoru Luxovi nemohlo podle Liliina odhadu být více jak třicet let, i když je pravda, že na asiatech se to dalo horko těžko poznat.

   ,,Sama jsi si o to řekla,'' mrkl na Lili skrz obroučky brýlí a vydal se do své pracovny.

   ,,Má pravdu,'' povzdechla si Lili a vydala se do knihovny. ,,Pořád lepší, než poslouchat celý víkend, jak si neumím užít zábavu,'' našla na tom Lili pozitivum.

   ,,Ale počkat já vlastně nemám nikoho, kdo by mě morálně poučoval," pronesla k sobě Lili ironicky. Upravila si naposledy tenký proužek kůže, který byl přidělaný k tašce přes rameno, jenž působil jako poutko a vydala se do knihovny.

   S blaženým úsměvem vtrhla na recepci knihovny. Nadechla se, aby mohla do nosu natáhnout omamnou vůni kůže, zatuchlého vzduchu a včelího vosku, jakožto leštěnky na dřevěné stoly a židle.

   Knihovna byla opravdu prostorná, rozkládala se v přízemí a patře. Střed přízemí byl věnován obrovským dubovým stolům, které byly ručně řezané, stejně jako židle. Vše perfektně vyleštěné. Okolo stály stovky regálů, které byly zaplněné od nejnovějších novel a básní až k textům starých bardů.

   Patro bylo vlastně jakýmsi výklenkem, z kterého lze shlížet na studující. Občas se našla v koutech ukrytá stará školní lavice a na ní zapomenutá odložená kniha, jenž posloužila k výzkumu některého ze stovek studentů.

   Lili měla nejradši výklenek v patře, z kterého lze shlížet dolu. Nejen kvůli pocitu kontroly, ale především díky skutečnosti, že bylo vidět na podívanou, kdy na mohutné ručně zpracované stoly dopadaly paprsky slunce, které při západu tančili skrz okno, jenž zabíralo celou západní stěnu.

   ,,Ahoj Lili. Jdeš si opět pro nové přírůstky?'' usmála se na dívku starší žena, která měla na hlavě trvalou a obličej pokrytý make-upem, který nebyl bezchybný. Kdo by to ale milé stařence připomínal, když se jí skoro neustále klepou ruce, že ano.

   Lili jí věnovala úsměv a zavrtěla hlavou. ,,Dnes ne, paní Ester,'' stále nevěděla jestli jí má tykat nebo vykat. Po tolika hodinách a někdy i dnech zde strávených, kdy měli čas se sblížit si Lili stále nebyla jistá. Přeci jen ji učili zdvořilosti. ,,Profesor Lux mi zadal jeden důletžitý výzkum. Mohu se zeptat kde je oddělení jazykovědy?''

   ,,Chudinko. Zlý profesor,'' usmála se na Lili spiklenecky. ,,Je to hned za oddělením náboženství.''

   ,,Děkuji, paní Ester,'' Lili se otočila k odchodu, ale nakonec se zase vrátila. ,,Jo a mohla bych poprosit o uschování pár nových přírůstků?''

   ,,Jistě," usmála se starší žena a opět se vrátila ke své práci.

   Lili si neodpustila blažený úsměv a vydala se do oddělení jazykovědy. Tiše se propletla mezi velkým stoly a mířila k regálům s nápisem Náboženství. Pohledem zavadila o několik prvních svazků, ale bez zpomalení pokračovala dál do tmavých končin knihovny.

   Bez problému se dostala k jazykovědným knihám a začala okamžitě pátrat po těch, které byly věnovány latině. Nakonec si vybrala několik knih, zabývajících se historií latiny, jejím vznikem, vývojem a v neposlední řadě i obsáhlý latinský slovník.

   S námahou si všechny knihy odnesla k nejbližšímu stolu. S hlasitou ránou je položila a desku. Rána se ještě chvíli nesla v ozvěně do všech stan a Lili vrhla omluvný pohled k Ester, která si toho nikterak nevšímala. Nebo nechtěla.

   Sundala ze sebe opatrně tašku, aby nevyloudila žádný zvuk a nehlučně ji položila vedle knih. Sedla si na jednu ze židlí, kterou si oblíbila. Opatrně se kolem sebe rozhlédla.

   V knihovně bylo jen pár studentů. Stejně zažraných knihomolů a workoholiků jako ona. Někteří se procházely mezi regály a hledaly nominace, které by je zaujaly. Jiní zakotvili u stolů a byli plně pohrouženi do studia.

   Lili si oddychla a vytáhla z tašky starou, tlustou knihu. Byla vázána v černé telecí kůži. Na obálce byl vytepaný znak kozlí hlavy a dole pod ní, až na úplné hraně byl skoro nečitelně napsán rok, o kterém se jen dohadovala, že prozrazoval věk knihy.

   Rok 1020. Velice stará kniha. Hlavní důvod toho, proč s ní zacházela velice opatrně. Položila ji na stůl a rozevřela ji na prvních stránkách.

   Dostala ji od profesora Luxe na začátku semestru, ale neměla příležitost dát se do řádného výzkumu. Podle zběžné prohlídky a díky několika obrázkům, které v knize byly, si však dokázala vyvodit, že se kniha zabývá okultismem.

   Rychle vytáhla svůj blok, do kterého si psala různé poznámky a našla čisté listy. Přitáhla si k sobě slovník a ponořila se do výzkumu.