Lilith: The truth is elsewhere (CZ)

12. kapitola - Evoluce

    Lili ráno probudilo nepříjemné pískání. Nespokojeně se zavrtala do měkkých polštářů a přehodila si teplou přikrývku přes hlavu v domnění, že se díky tomu otravného pískání zbaví. A vskutku pískání ustálo. Lili si spokojeně vydechla a začala se vracet zpět do říše snů. Pískání se opět nemilosrdně vrátilo.

   ,,Tak co tohle je? To se člověk nemůže ani pořádně vyspat?'' zabručela nerudně Lili a sedla si, čímž ze sebe shodila přikrývku, kterou si předtím pracně přetáhla přes sebe.

   ,,V té větě jste měla hned dvě chyby,'' rozléhal se pokojem hluboký mužský hlas. Kdyby Lili nebyla tak rozespalá, asi by se naštvala a ztropila scénu jako správná dívka, ale takhle po ránu jí to bylo jedno. Dokud nedostane něco na probuzení, odmítá se čehokoliv účastnit.

   Znuděně otočila hlavu do míst, odkud podle ní hlas zazněl. Ani nemusela spěchat, protože přesně věděla, že patří tomu, co jí minulého dne pěkně seřval. Ani se ještě nepředstavil. Například Moon hned Lili nabídl, aby si tykali a docela si padli do oka. Kdyby věčně nežertoval o tom, že jí sní, asi by o něm začala přemýšlet trochu jinak.

   ,,Vážně? A jaké?'' založila si ruce na hrudi a vložila do těch dvou otázek veškerou ironii, sarkasmus a pohrdání tím jakého ze sebe dělá tenhle chlap všeználka, kterou dokázala takhle po ránu vytvořit.

   ,,Za prvé nejste člověk a za druhé, spala jste šest hodin,'' pronesl spokojeně všeználek, jenž seděl na opěradle jednoho z křesel, která byla potažena rudým saténem. Nechutně zablácené vojenské kanady přitom nechal ledabyle na sedací části křesla.

   ,,Za prvé, sundejte ty nechutný boty z toho nádherného kusu nábytku,'' pronesla výhružně Lili a pak si hluboce zívla. ,,A za druhé, šest hodin není zrovna moc. Moje minimum pro to, abych fungovala je devět hodin.''

   ,,Já myslel, že jste studentkou. Nejsou ti zvyklý na nedostatek spánku, stres a vysoké požadavky?'' pronesl posměšně. Začal si nebezpečně pohrávat se vztekem, který v Lili tímto dokázal vyvolat.

   ,,Přestaňte mi už konečně vykat!'' vykřikla Lili, byť to neměla v plánu. Dokonce i všeználek nadskočil leknutím. ,,Jsem Lili a vy... ty jsi Snake, jasný?! Takže mi prosím tykej!'' funěla Lili naštvaně, když ze sebe konečně vymáčkla to, co jí momentálně nejvíce štvalo.

   Snake konečně sundal nohy ze saténu. Samozřejmě tam zůstaly zablácené stopy. Lili to radši přešla bez poznámky. Ale umělec, který to stvořil, by ronil slzy, kdyby to viděl. Alespoň že ji v něčem poslechl.

   ,,Tak znova, Lili,'' dodal důraz na její jméno, ,,nejsi člověk a nepotřebuješ spánek. Nepotřebuješ nic, co je pro lidi důležité. Nic pro přežití lidí ty nepotřebuješ!'' svižně si stoupl a rychle a rázně přešel až k Lili, která přemýšlela, jestli si má přikrývku znovu přehodit přes hlavu a předstírat, že je tohle všechno jen špatně zformovaný sen. ,,Vstávej! Jde se do studovny. Dneska si řekneme něco o tom, jak vzniklo lidstvo.''

   ,,Evolucí. Vědecky dokázáno. Dobrou,'' Lili přes sebe opět přehodila deku a uvelebila se na polštáři.

   ,,Leda tak v ve snu,'' odfrkl si Snake.

   ,,Přesně tam se taky chystám,'' odsekla Lili zpod deky.

   Snake strhl z Lili přikrývku. Ta se nejdřív ani nehnula, protože žila v silné naději, že ho to přejde a ona bude moct opět dál v klidu spát. Pak ovšem vystřelila z postele jako namydlený blesk, jelikož vzdala svoje snahy o další spánek. K čertu s tím hadem.

   ,,Fajn, fajn. Vyhrál jsi,'' zvedla ruce v obranném gestu a přesunula se na druhou stranu pokoje. ,,Dej mi pět minut na oblečení a úpravu.''