Lilith: The truth is elsewhere (CZ)

11. kapitola - Minimální věk

   Rudovlasý upír doprovodil Lili do jejího pokoje, který on sám pospal jako velice skromné místo, jenž není hodno pro pobývání ušlechtilé bytosti, jakou je ona. Proti ušlechtilé bytosti nemohla Lili ani nic namítnout, avšak se slovy skromný a pokoj měla docela celkem problémy.

   Ona by jej popsala jako královské apartmá. Vše bylo obloženo dřevem, do kterého byly vyřezané různé ornamenty. Nejvíce vyobrazovaly hady, vlky nebo jiné noční tvory. Ze stropu visel obrovský křišťálový lustr a podlaha byla hojně pokryta perskými koberci, obrovskými polštáři a různými látkami. Navíc bylo vše laděno do všech existujících odstínu červené, jako by to bylo připraveno právě pro ní. Až se z toho přepychu Lili tajil dech.

   ,,A vzhledem k tomu, že nemáš žádné další šaty, dovolil jsem si zaplnit tvoji skříň několika kousky z mého šatníku. Snad ti to vystačí, než sem přijede krejčí, aby ti vzal míry a ušil vše, co budeš potřebovat,'' vyrušil Liliino žasnutí upírův až moc skromný hlas.

   ,,Míry? A co bych měla vše potřebovat?'' podivila se Lili. To co měla momentálně na sobě, ač to nerada přiznávala, jí bylo pohodlné.

   ,,Moc toho není. Objednávku dělal Snake, ale určitě budeš potřebovat něco na bojové lekce, také něco do společnosti, něco pohodlného na volný čas, studium historie, nebo hodiny sebekontroly,'' s každým popisem činnosti, jenž upír momentálně vyjmenoval Lili buďto šokoval a nebo naprosto nezaujal, jelikož počítala s tím, že to bude naprostá nuda. Což se jí za její studentský život nikdy nestalo.

   ,,No ... To zní velice zajímavě,'' Lili nasadila rychle masku plnou vřelosti a milosti, i když by nejradši utvořila nějaký škaredý úšklebek. V místnosti nastalo ticho. Trapné ticho. Jen se na sebe oba dva dívali a rychle přemýšleli nad tím, jak nahodit nové téma pro rozhovor. ,,Co ten vlk. Bude v pořádku?'' Lili si pohotově vzpomněla na bělostného vlka, který ji napadl.

   ,,Ano. Už je v pořádku, jen si ještě odpočine, než bude v plné síle,'' zareagoval upír pohotově. Skoro jako kdyby věděl na co myslí. ,,Chtěla by jsi se na Vlkouše kouknout?'' zeptal se zdvořilostně a přitom udělal úkrok do strany, aby mohl udělat dostatek místa pro průchod dveřmi.

   ,,Vlkouše? To jste se s jménem moc nenadřeli,'' pronesla Lili uštěpačnou poznámku, když kolem něj procházela. Opět se ocitli na chodbě a pokračovali na její neprobádaný konec. ,,Vlk Vlkouš. Docela trefné.''

   ,,Co bys také žádala po mladém upírovi s nudlí u nosu a Snakeovi, kterému bylo v té době všechno jedno,'' nenechal se upír potupit. ,,Navíc Vlkouš není vlk. Je vlkodlak.''

   ,,Super,'' povzdechla si Lili. ,,Co bude dál? Víly a skřítky jsem také ještě neviděla,'' momentálně jí bylo všechno jedno. Už nebrala zřetel na to co existuje a co ne.

   ,,Je toho ještě spoustu, co neznáš. Ale buď v klidu, máš spoustu času se to naučit,'' tahle odpověď ji vůbec neuspokojila. Chtěla jen slyšet, že nic jiného už není.

   ,,Ale zpět k Vlkoušovi. Vlkodlaci se řadí do tří kategorií. První jsou ti, co mají jen některé znaky vlkodlaků, které by normální člověk přehlédl. Vytříbený sluch, dobrý zrak, dokonalejší čich, větší vytrvalost a rychlost, ostré nehty, špičaté uši, delší špičáky. To jsou jedinci, kteří dokáží splynout s okolním světem,'' odmlčel se upír a zamával si dlaní před nosem, ,,teda až na ten zápach. Ostatním nadpřirozeným bytostem smrdí jako plato pukanců. Jsou to v podstatě kříženci vlkodlaků s lidmi. Taková vlkodlačí lůza. V našem světe by nenašli jiné uplatnění než jako levná námezdní síla.''

   ,,A ti další?'' tohle Lili docela začínalo zajímat. Bez okolků, nebo jakéhokoliv náznaku logického uvažování hltala každé jeho slovo.

   ,,Další, taková střední třída, jsou vlkodlaci, kteří po přeměně vypadají jako ti vaši strašáci z béčkových hororů. Až na to, že dokáží logicky uvažovat. Nemají potřebu vraždit. Mají sami sebe pod kontrolou. Tahle kategorie se navíc ještě dělí na skupiny,'' upír pozvedl pravou ruku a levým ukazováčkem začal odpočítávat prsty tak, jak odříkával skupiny. ,,Jsou tu Stříbrnonosí vlkodlaci ze severu. Jsou to velice schopní bojovníci. Jejich strategie boje ji několikrát napomohla v mnoha bitvách. Druhá skupina si nechává říkat Rudá tlapa. Jsou to převážně vlkodlačice, které se oddaly studiu léčivých bylin. A poslední skupinkou jsou vzácní Černosmrti. Nájemní vrazi, kteří za dostatečnou částku zabijí i vlastní matku,'' Moon měl chuť si při zmínce o Černosmtích odplivnout. Tohle nutkání však potlačil.

   ,,Páni. To je informací,'' vzdechla Lili. Tohle jí chybělo. Vzdělávání. Učení se novým věcem, dějinám a teoriím. ,,Pokračuj.''

   ,,Poslední kategorií, jsou takzvaní ''královští'' vlkodlaci. Po přeměně vypadají jako přerostlý vlk. Ale navíc na sebe mohou vzít i transformaci předešlé skupiny. Jediný rozdíl mezi nimi je v barvě srst a oblaku,'' došli na konec chodby a upír galantně nabídl dámě rámě. Lili jej po krátkém zaváhání přijala. Nevnímala nic, krom jeho vyprávění.

   ,,To je ta aura?'' upír souhlasně přikývl a vtáhl Lili do místnosti, která vypadala jako místnost na hraní, než pokoj vznešeného vlkodlaka. Všude se povalovaly rozkousané hračky, rozbitý nábytek a rozlitá voda. Teda alespoň Lili doufala, že je to voda.

   ,,Ano. Mění se podle toho, jak se vlkodlak v danou chvíli cítí. Je-li v ohrožení a je zahnán do kouta jeho aura nabere rudé a černé barvy. Když mu nic nehrozí, prohání se kolem něj modrý oblak. Je-li nešťastný nebo k někomu cítí nepřátelství převládají odstíny oranžové. Problém Vlkouše je v tom, že se nedokáže vrátit do lidské podoby. Jaksi se zasekl v té zvířecí.''

   Moon se zastavil před velkou hromadou polštářů a dek, na které se povaloval vlk a radostně vrtěl ocasem. Lili si ho pořádně prohlížela. Vůbec nevypadal jako ten vlk, který na ní zaútočil. Smutně po ní koukal a přitom tichounce kňučel.

   ,,Mohu se jen domnívat, ale tímhle se ti chce zřejmě omluvit za to, jak po tobě vystartoval,'' vlkodlak hlasitě štěkl, aby upírovu domněnku potvrdil. Poté se vlkodlak vymrštil z hory polštářů a začal rozpustile běhat kolem dokola. ,,A vypadá to, že už je fit.''

  ,,Páni. Je tak hravý,'' Lili si klekla a natáhla k vlkodlakovy ruku, aby mohl nasát její pach a zapamatovat si ji jako přítele. ,,A roztomilý,'' pronesla radostně Lili, když se vlkodlak přitulil a ona ho mohla podrbat za ušima.

   ,,Jo. Chová se jako štěně,'' povzdechl si rudovlasý upír. ,,I když jsou mu tři tisíce let,'' zvýšil rudovlásek hlas, aby dal na poslední větu důraz. Vlkodlak se přitom zarazil. Změřil si svého přítele pátravým pohledem a temně zavrčel. ,,Ale copak. Snad se naše princátko nenaštvalo, při narážce na svůj minimální odhadovaný věk,'' nenechal si upír ujít pochlebovačnou poznámku.

   Vlkodlakova světle modrá barva se začala pomalu zbarvovat do jedovatě žluté. ,,A tohle je jaký pocit?'' zeptala se vystrašeně Lili.

   ,,To je vztek. Momentálně směřovaný na mě. Nemá rád, když se před ním probírá jeho věk,'' přitakal rychle Moon. V očích se mu mihl stín zlotřilosti. ,,Tak už půjdeme ne? Ještě potřebuje tak den odpočinku,'' opět nabídl Lili rámě. Zklamaná Lili se naposledy přitulila k vlkodlakově jemné, sněhově bílé srsti a pak se připojila k upírovi, který už bez ní spěšně odcházel pryč.