Lilith: The truth is elsewhere (CZ)

8. kapitola - Jsou skuteční, slečinko

      ,,Lilith, jsi v pořádku?'' třásl s Lili cizinec natolik dlouho, dokud se neprobrala.

   ,,Lili. Jsem jen Lili,'' odsekla Lili a odstrčila od sebe cizince a s úlevou zjistila, že to musí být opět ona, když místo děsivých drápů viděla své štíhlé prsty. ,,Bez toho stupidního 'th'. Jasný?'' rychle zkontrolovala i záda, jestli tam přeci jen nejsou křídla a pokusila se co nejelegantněji vstát.

   ,,Kde-Kde to jsem?" neváhala se Lili zeptat, když se kolem sebe rozhlédla. Na východě už bledla obloha. Díky tomu si mohla Lili ujasnit, že už brzy nastane den. Také si mohla okolí pořádně prohlédnout. Obrovská louka. V pozadí různě košaté stromy a na západě se skvěla silueta velkého města.

   ,,Ehm ... Lili?" oslovil ji zaskočeně cizinec. Zřejmě proto, aby upoutal její pozornost.

   ,,Co je?" utrhla se na něj. ,,Kde je ten všivák?" cizinec nechápavě vytáhl obočí o několik centimetrů výše.

   Lili vzdala vyptávání a otráveně mávla rukou. Ten nemá o ničem páru.

   ,,Samaeli!" vykřikla a chvíli zkoumala okolí, jestli se nikde neobjeví. ,,Samaeli, ty jeden podvraťáku podvraťáckej! Ukaž se, ať můžu tu tvojí lebku rozlousknout jako vlašský ořech louskáčkem," typ tohohle vyhrožování nebyl Lili vůbec podobný, avšak se jí svým způsobem zalíbil. Sice nechápala, kde se v ní tohle vzalo, ale při představě jeho hlavy v louskáčku se v ní opět probouzela ta nebezpečná síla.

   ,,Hledáte Samaela?" zeptal se cizinec.

   ,,Ne, hledám ledního medvěda. Slyšela jsem, že tu jsou," Lili si dovolila použít sarkasmus.

   ,,Vím, kde se ten slizoun skrývá," cizinec zcela přešel její poznámku.

   ,,Kde? Dělejte, řekněte mi to! Ať mu můžu vytrhnout z těla to jeho srdce a ..." Lili se zadrhla uprostřed věty. Opět cítila, jak nad sebou ztrácí kontrolu.

   ,,Copak? Něco se děje? Neztrácíte nad sebou náhodou kontrolu?" dotíral na ní cizinec posměšně.

   ,,Buďte ticho!" rozkázala mu Lili. Začala panikařit. Věděla, že je to špatně. Po panice přijde strach a po něm přijde ztráta znovu nabité kontroly. Bude muset vše bezmocně sledovat. A nejhorší je, že se v tom ještě ráda vyžije.

   ,,Myslete na něco neutrálního," snažil se jí cizinec poradit, zatímco Lili nervózně pochodovala kolem. ,,Co vám vždy pomůže se uklidnit?"

   ,,Já nevím," Lili nebyla schopna vymyslet cokoliv, co by jí pomohlo. Většinu času se jevila jako flegmatik a tudíž nepotřebovala nic na uklidnění. Co pomáhá jiným? Šum moře? Štěbetání ptáků, které se line lesem? Klasická hudba? Rock? Vážně neměla tušení.

   ,,Já se k vám teď opatrně přiblížím,'' pronesl cizinec tichým a klidným hlasem. To stále takhle mluvil? Lili i tohle dohánělo k šílenství. Cizinec však dodržel své slovo a přibližoval se k ní pomalu a tak, aby Lili dobře viděla jakýkoliv jeho pohyb.

   ,,Teď mi, prosím, podejte dlaně,'' nespouštěl z ní pohled svých čokoládově hnědých očí. Lili rychle, ale s velkou dávkou nejistoty poslechla jeho příkaz. Hned poté si však připadala jako nějaký poslušný pes. Chtěla se mu vysmeknout, ale to by bylo asi směšné.

   ,,Tak... Cítíte můj dotyk? Vnímej tu energii, která k tobě proudí,'' Lili musela zavřít oči, aby se mohla alespoň trochu soustředit. Jaká enegie? O čem to mluví? Nic necítí.

   Náhle ucítila jak přestává panikařit. Vypadá to, že čím víc přemýšlí nad jednou konkrétní věcí, tím víc se uklidňuje. Ona se nepotřebuje soustředit na klid. Ona musí přemýšlet. To je ono.