Lilith: The truth is elsewhere (CZ)

4. kapitola - Smrtí si musí projít každý...

   Malá opuštěná mýtinka, jejíž obzor lemovaly mrakodrapy rušného hlavního města Iowy, už hodiny nebyla opuštěná. Velké červánky na nebi zračili blížící se příchod noci. Okolí podobné polím a lesům, bylo už od rána podrobováno detailnímu průzkumu.

   Na mýtince se dokonce začalo i budovat. Za schátralou dřevěnou stodolou stála masivní hranice, která čekala jen na to až ji někdo zapálí.

   Na mýtinu tiše vjel černý Pontiac GTO. Na místě řidiče seděl sebevědomí muž v obleku. Vystoupil a prozkoumával své okolí. ,,Ukaž se Strážce!'' vykřikl do rozespalého ticha.

   Zpoza ztrouchnivělé stodoly se vynořil tmavý stín, který zamířil k autu. Zastavil se dost daleko na to, aby mezi nimi udržet bezpečnou vzdálenost. ,,Máš i důvod k této schůzce?'' pronesl chladným hlasem.

   ,,Ovšem,'' Samaelovi se po tváři rozlil samolibý úsměv a zamířil ke kufru auta. Zaváhal, zda-li ho má otevřít. ,,Snakeu, co kdyby sis pro ní došel sám.''

   ,,Samaeli, snad si nemyslíš , že budu bláhový a spadnu do nějaké tvé pasti,'' vysmál se jeho návrhu tajemný muž.

   ,,Fajn. Fajn," zvedl Samael ruce v obranném gestu. ,,Přeci to zvládnu sám," dodával si démon odvahy.

   Snake si povšiml nervozity rezonující v jeho hlase. ,,Správně. Jsi přeci velký kluk," neodpustil si Snake nabízené rýpnutí.

   ,,Ha. Ha. Ha,'' pronesl Samael a rychle otevřel kufr. Snakeova pozornost se zaměřila na jeho obsah. Ze zavazadlové části vyskočila drobná dívka s ohnivými vlasy. Ihned se ohnala po Samaelovi, který se ráně, jenž mířila k jeho obličeji obratně vyhnul. Prosmýkl se kolem dívky a zezadu ji popadl za pas.

   ,,Pust mě!'' zařvala na něj a začala se zmítat v jeho pevném objetí. Když jí nikdo neodpověděl, přestala se zmítat a dupla do země, co nejvíc to šlo. Naneštěstí se trefila Samaelovi přímo do nártu. Jeho objetí povolilo a dívka se mu bez větších potíží vytrhla.

   Otočila se k němu čelem a kopla ho přímo do rozkroku. Samael bolestně zaúpěl a svezl se k zemi. Ruce stahující k bolestivému místu. ,,Tady máš, co jsem ti slíbila,'' zasyčela dívka a dala se na útěk kamsi do lesa.

   Snake scénu sledoval. Po tváři mu přitom přeběhlo několik emocí, které už dlouho nepocítil. Pobavení nad tím jak se dívka bezmocně zmítala. Chvilkovou slabost soucítění se Samaelem, když mu zrzka zasadila ránu pod pás. Ohromení, že se nebála postavit se levé ruce Ďábla, ale počítal s tím, že netuší, kdo Samael je a dokonce se mu v srdci usídlil i strach, že dívka opravdu uteče někam, kde ji nenajde.

   ,,Co tam tak stojíš?'' zařval zlostně Samael, zatímco se zvedal ze země. ,,Chyť ji!''

   ,,Jsem Strážce. Není mi souzeno do tohoto zasahovat,'' pronesl vyrovnaně Snake, i když v sobě dusil smích. Navíc, proč by ze sebe dělal toho zlého. Tohle nemá v popisu práce.

   Samael ještě jednou zlostně zařval. Lusk prsty a vypařil se. Děsivost v jeho hlasu se nesla ozvěnou a Snake se jen mohl dohadovat, že dívenka teď musí být strachy bez sebe. Zrovna se Snake rozmýšlel, že se vydá hledat Samaela a dívku, když z lesa vyšlo polekané vyjeknutí, jehož konec byl utlumen. Zanedlouho z lesa vyšel Samael, pevně držící dívku a dávajíc si velký pozor, na to, aby mu znovu nezasadila ránu.

   ,,Je to mrška zákeřná,'' zavrtěl nad ní Samael hlavou a upevnil stisk na jejích ústech. ,,Chtěla mě kousnout.'' Škoda, že se jí to nepovedlo, pomyslel si Snake a přidal k tomu jedovatý úšklebek.

   ,,Teď je na čase se rozloučit Lili,'' Samael obtočil ruce kolem dívčiny hlavy. ,,Řekni sbohem svému mizernému životu a přijmi svůj pravý osud,'' trhl drobnou hlavou a i na dálku, kterou mezi sebou Snake a Samael udržovaly, bylo slyšet zlomení vazu. Dívčiny prázdné oči s vyděšeným výrazem propalovali Snakea po celou dobu, co se její bezvládné tělo sesouvalo k zemi.

   Snakovi těch několik sekund připadalo jako mnoho mučivých hodin, než její tělo dopadlo na zem a vyděšený výraz se skryl pod vlnou rudé hřívy.

   ,,Postarej se mi o ní dobře,'' hodil Samael po Snakeovi pátravý výraz. ,,Zkus ji připravit na to co ji čeká,'' překročil dívčino tělo a nebezpečně zkracoval vzdálenost, kterou Snake považoval za bezpečnou. ,,A málem bych zapomněl, ale kdyby se ti podařilo ji mezitím neošustit jako nějaký balónek, byl bych ti vděčný.''

   Snakeova čelist se pod náporem ohromení propadla možná až do samotného Pekla. Oči mu málem vylétly z důlků, když marně přemýšlel, jak se mohl Samael tohle dozvědět. Nemluvě o tom, proč jej to nechávalo ledově klidným. Každý jiný muž by týdny, možná i měsíce zuřil.

   Samael se od něj odklonil a opět lusk prsty. Zmizel. Tentokrát nadobro. Snakeovi bylo jasné, že se v jeho výrazu vyžíval. Přesto si nemohl dovolit maskovat tohle ohromné překvapení. Snad jen doufal, že to nikdo jiný neslyšel.