Lilith: The truth is elsewhere (CZ)

5. kapitola -... Jen jedné je však dovoleno povstat

   Snake se vydal k tělu a snažil se z hlavy dostat různé konspirační teorie o tom, jak se to Samael dozvěděl. Bez toho, aby pohledem zavadil o dívčinu tvář ji zvedl a pospíchal k hranici za stodolou. Položil jemně dívku na vrchol hranice. Poté ji, spolu s hranicí polil benzínem a odhodil jejím směrem zapalovač.

   Hranice okamžitě vzplála a pohltila vše, co mohla. Snake chvíli pozoroval, jak oheň spaluje svoji potravu. Nakonec se ale usadil na kraji louky, do vysoké trávy a sledoval hvězdy na nebi, které na něj optimisticky blikaly.

O několik hodin později ...

   ,,Pořád nic?" prořízl ticho mužský hlas a zpoza vysoké trávy se vynořil stín.

   ,,Ne," zavrtěl Snake hlavou a pozoroval pohasínající hromadu popela, na jejímž místě nedávno stála hranice. ,,Asi už bylo pozdě."

   ,,Nezoufej. Je to dlouho co prošla posledním vzplanutím," neznámý muž položil Snakeovi ruku na rameno a soucitně ji stiskl. Poté se posadil vedle do trávy a sledoval ohnivé jiskry, které stoupaly k obloze.

   ,,Ano. Rád bych se tím chlácholil stejně jako ty.p," Snake pevně zavřel oči, aby potlačil slzy, které se draly napovrch. ,,Moone, myslíš, že jsem to tenkrát pohnojil?"

   ,,Co? Ale vůbec ne," mávl Moon pohotově rukou. A Snake si úlevně vydechl. ,,Ty kámo, tys to totiž pohnojil jak nejvíc to šlo."

   Snake se otočil na Moona s tím, že mu to vyčte. Zkoumavě si ho přeměřil. Jeho pastelově rudé vlasy zářili do tmy jako zvýrazňovač. Snake nemohl pochopit, jak může tisíce let starého upíra bavit přebarvovat si vlasy jak nějakého teenagera. Co měsíc, to jiná barva.

   Navíc když se do toho započítal i Moonův šatník z viktoriánské doby a fakt, že poslouchal moderní korejskou hudbu. Jakousi jeho K-Pop, nechal ho radši být. Moon totiž tvrdí, že je to maskování kvůli lovu. Na Snakea bylo tohle až moc detailní.

   Na druhou stranu pro to měl Snake pochopení. Přeci jen Jižní Korea byla jeho domovina, ale neskutečně starý upír, který chodí oblékaný jako před dvěma stoletími a navíc s rudou hlavou. To by si nikdo nevymyslel ani za ... Vlastně nikdy nikdo. Snake se musel nad celou touhle věcí zasmát.

   ,,Tak teď jsi mě uklidnil," zazoufal si a svalil se poraženecky na zem. ,,Kdybych se neřídil pravidly, mohly jsme být někde spolu a ..."

   ,, ... zalezlí někde v podzemí, protože by zuřil ten nahoře a i ten dole," skočil mu Moon do řeči. ,,Buď rád, že to dopadlo, jak to dopadlo. Teď budeš mít šanci na ni opět zapůsobit svým šarmem," blýskl po Snakeovi zářivým úsměvem, který byl i v téhle tmě vidět.

   ,,Jdi do háje. Víš, že žádnej nemám. Spíš to vypadá, že si můžu jít rovnou hodit mašli," povzdechl si Snake a zase se posadil. Moon už nic nedodal a dal se do sledování obzoru. Místo Moona se za Snakeovými zády protentokrát ozvalo veselé zaštěkání.

   ,,Sakra Moone, ty jsi vzal i Vlkouše?!" Snake během chvíle přešel od sebelítosti a trýznění ke vzteku nejvyšší úrovně. Pohlédl do vysoké trávy, která za nic nepomáhala se skrytím velkého vlčího těla, které se v něm krčilo.

   Obří, štíhlé a hbité tělo s dlouhou srstí na hřbetě a v oblasti krku, trupu a lopatek, která připomínala ostny byla doplněna úzkými, dlouhými ušisky, v kterých byly vstřeleny různé kroužky. Kolem vlkodlaka se pohybovala tyrkysová mlha, znázorňující auru, která měnila barvy podle rozpoložení zvířete. Momentálně ho mohl Snake zařadit do složky domácího mazlíčka.

   ,,Ne. Já ne," pozvedl Moon ruce v obranném gestu a zavrtěl hlavou. ,,Musel utéct... zase."

   ,,Zase?!" Snake na oba dva vrhl káravý pohled. Velký sněhově bílý vlk se přitulil k Moonovi a vrhl na Snakea psí pohled, který doplnilo kňučení a zběsilé vrtění ocasu. Snake se připravoval na to, že jim dá řádné kázání na téma: Vlkouš nesmí z domu. Protože měl tušení, že ho Moon pouští ven neustále. Jenže ...

   Jenže se zrovna z hromady dohořívající hranice vynořila obří koule neustále se pohybujících jisker. Ty se začali formovat do linií ženského těla. Zraky všech se upírali na tento děj a čekaly, jak se projeví mocná bytost po svém vzplanutí zachová. Bude se snažit zachovat neutralitu celého setkání, nebo na ně zaútočí? Tak jako tak, byl Snake připravený zasáhnout.

   Z roje jisker se mezitím vynořila obrovská křídla. V průměru mohla mít pět nebo šest metrů. Méně asi těžko. Křídla pulzovala a pozvolna měnila barvu. Od doběla rozžhaveného kovu po žhnoucí rudou, kterou mají pohasínající uhlíky večerního táboráku.

   Poté se z jisker vynořili paže. Ty by samy o sobě neupoutaly Snakeovu pozornost, kdyby se na jejich koncích neobjevily dlouhé, ostré černé drápy, v jejichž rýhách kolovalo cosi podobného lávě. Paže následovali nohy, které již byly oděny. Snake si úlevně oddychl, když zpozoroval podpatkové boty s nepřeberným množstvím přezek a cvočků. Černé, kožené kalhoty, které obepínaly snad nekonečně dlouhé nohy. Hrudník chránilo dobře tvarované brnění, v kterém vynikalo poprsí dívky.

   Moon ani Snake nestihli nijak zareagovat, když se kolem nich prohnala Vlkoušova aura, jenž měla bojové barvy, to jest rudá a černá.

   ,,Vlkouši, stůj!'' vykřikl Snake, ale obrovské zvíře ani nezpomalilo. S vrčením, z kterého mrazilo v zádech se vrhl na dívku před sebou. Minul její tělo a zakousl se do jednoho z křídel. Jakmile zvíře dopadlo na zem, začalo nemilosrdně trhat hlavou ze strany na stranu.

   S dívkou to ani nehnulo, i když to muselo nepředstavitelně bolet. Místo toho se dívka natáhla a sekla svými drápy do nejbližší Vlkoušovi části těla, což v tu chvíli byl levý bok. Sněhově bílá srst se zbarvila do ruda po celé šíři žeber. Vlkouš bolestně zakňučel a pustil křídlo. Z tlamy mu stoupala pára.

   Očividně se o křídlo popálil. Kdyby Snake nebyl naštvaný, zděšený a v hlavě momentálně neměl prázdno, byl by na něj hrdý, že vydržel tak dlouho.

   ,,Moone, odnes Vlkouše pryč!" dal se Snake do rozkazování.

   ,,Ale co s ... tímhle," zíral Moon na stvoření, dívku nebo něco mezi obojím.

   ,,O tu se postarám sám," zašeptal spíš sám k sobě, ale určitě to Moon nepřeslechl. ,,Tak už běž!" zvýšil hlas.

   Moon přikývl a vydal se na pomoc svému příteli. Snake pomalu přistupoval ke stvoření a v hlavě měl plán, který by mohl i vyjít. Musel nejdříve upoutat její pozornost. Pak ji musí přesvědčit, že není v žádném nebezpečí. Poté by mělo být lehké uklidnit jí a pomoct s tím, aby vše dostala pod kontrolu.

   Moon už pomocí svých schopností odnesl Vlkouše dál od nebezpečí. Pach jeho krve tu však stále zůstával. Stvoření se rozhlíželo do všech stran a hledalo svoji oběť. Rudé, rovné vlasy jí přitom poskakovaly do stran a vypadaly jako vodopád z ohně.

   ,,Lilith?" nazval stvoření jeho pravým jménem. Doufal, že na to oslovení zareaguje a pokud možno, jej hned neroztrhá na malé kousíčky. ,,Lilith, musíš se uklidnit."

   ,,Draco?" vydechla překvapeně bytost a sesunula se k zemi. Během klesání k zemi ohnivá křídla vyhasla a proměnila se v popel, který držel tvar jen silou vůle. Při tvrdém nárazu se ale rozpadla a zbyla z nich jen další hromádka popela. Stejný osud čekal i na drápy, po kterých zbyly jen prsty, zašpiněné od černého popela.terý po smrtonosných drápech zůstal. Snake se ke stvoření, které teď již nevypadalo nebezpečně, přihnal.

   Vzhlédla ke Snakeovi. Její oči byly zabarveny do známé rudé barvy. ,,Draco? Jsi-jsi to ty?'' po téhle otázce se vytratila ta známá barva očí a dívka konečně omdlela.