Black&White

Akt 10

Alex = tučné písmo
Angel = kurzíva

Jen jsem pozvedl hlavu a hnusným pohledem jsem odpověděl „A ty si myslíš, že jsem to nezkoušel! Dvakrát jsem použil svoji sílu. Poprvé zemřela během toho pádu, kde se ošklivě zranila. Podruhé ji zabil Markus. Proč si myslíš, že jsem se ji snažil od sebe odehnat. Nikdy neposlechla. Tak jsem musel nějak pokračovat. Aby aspoň ona přežila. Kdybych nemusel používat tolik své síly, tak bych Markuse v tom lese dostal. S takovou jsem byl rád, že jsem ho aspoň zranil.“ Měl jsem rázný, ale klidný hlas. Mrně na mě koukalo jako na nové zjevení. Michaelovi konečně sklapnulo a vypadalo to, že se uklidnil.
Já se postavil a šel jsem udělat kávu. Potřeboval jsem se něčím zaměstnat.
V tom mi padl pohled na spící Lauru „Měl bys ji probudit. Pokud bude spát moc dlouho tak bude hodně zmatená.“ Michael se podíval na Mrně a pak ji pohlazením uklidnil. Jako by byl rád, že mrně žije.
Náhle se mi sevřelo srdce, jako by mi to gesto něco připomnělo, něco, co jsem již zapomněl. Ale z přemýšlení mě probudila pískající konvice. Zalil jsem si kávu a posadil se zpět. Zapnul jsem televizi a Michael probudil Lauru. Která byla doopravdy lehce zmatená. Tak jsem odlehčil situaci „No ne. Lauro. To jsem nečekal, že u toho Filmu až tak vytuhneš. Jo byl nudnej, ale že až natolik…“ A usmál jsem se na ni. Ona se posadila a protáhla se.  Pak se lehce zastyděla a jako malé dítě pípla po Angy „Tos mě nemohla probudit, An. Teď musím vypadat trapně.“ Já se konečně uvolnil. Holky si začaly povídat a já je spokojeně poslouchal. Michael nespustil oči z mrněte a jako by nad něčím přemýšlel. Ale to jsem už nechal být.

Všechno to, co řekl Alex bylo šílené a já měla tolik otázek, na které bych se chtěla zeptat, ale Michael a ani on se už na toto téma nechtějí bavit. Budu si muset počkat na vhodnější chvíli. Vážně by ně zajímalo, co na Alex za schopnosti.
S Laurou jsme nakonec zjistily, že toho máte docela dost společného. I když zpočátku ne moc nemusela, tedy přesněji dokud se neobjevil Alex. Kdyby nebyla zvědavá a nezajímal ji náš vztah… asi bych mu pak měla nějak poděkovat.
Domů jsme zamířili v podvečer a to nás bratr doslova vyháněl, protože zítra je zase škola a měly bychom si udělat úkoly. Teď upřímně lituji Alexe, jestli s ním vážně bude muset bydlet, tak to bude o vraždu. Povzdechla jsem si.
“An, posloucháš mě?” drcla do mě Laura. “Ten Mike je vážně kus, nevíš jestli nemá holku?” Musela jsem zadržet smích.
“Ne nemá, teda… alespoň o žádné nevím.” pokud o vážnou tvář mi moc nevyšel. Koutky úst mi samovolně cukaly při představě bratr, který by si někoho našel. Ne, ten randí leda s chladnou smrtí a kovem. Bojovník každým coulem a navíc náhodou od Haniel, anděl co nikdy neporušuje pravidla.
“Co je na tom tak vtipného?” ptala se hned dotčeně Laura.
“Nic, promiň. Jen si neumím představit bratra jak má holku…”
“Snad není gay?” uchechtla se.
“Bože chraň, to spíš je jen slepý ke svému okolí.” teď jsme se smály obě. To už bylo kousek od mého bytu a ještě blíž k tomu jejímu, kde na ni čeká matka s večeří.
“No, možná nemá žádnou holku, protože tu kterou má rád nemůže mít…” mrkla na mě záhadně a přidala do kroku, “Tady bydlím, tak čau zítra ve škole.”
“Čau,” zopakovala jsem po ní a s trochu nevhodným výrazem sledovala jak mizí za prosklenými dveřmi panelového domu. Co tím tak mohla myslet?
Ve svém skromně zařízeném bytečku jsem si udělala večeři i svačinu na zítra do školy, a protože se mi ještě nechtělo spát, tak jsem ještě i upekla...

Michael vyhnal holky domů kvůli škole. Já se pohodlně natáhnul na pohovku a hleděl jsem do stropu, když se nade mnou ukázala jeho hlava. Zamračeně jsem se podíval „Co zase. Choval jsem se slušně. Tak mi dej pokoj. Pokud možno Svatej pokoj a zmizni odtud.“ On se mi zasmál do obličeje „No tak to bude těžší. Neodejdu od tebe, dokud nebude An v bezpečí.“ S povzdechem jsem se srovnal a povzdechl si „Pokud to půjde, tak ho zničím dřív, než ji najde. Avšak… pokud se stane druhá možnost a on ji najde dřív…“ odmlčel jsem se. Já znal toho tyrana.
Michael se posadil do křesla naproti „An není jen obyčejný malý grigori. Ona je výjimečná, Alexi. Nepodceňuj ji.“ Já se na něj podíval „No když myslíš.“ Pronesl jsem s praktickým nezájmem. „Jak jsem ti už říkal. Michaeli. Pokud zemře, není to na mě. Já vás varoval.“ A zmizel jsem oknem ven do temné noci. Chtěl jsem si něco vyzvednout.
Plachtil jsem temnotou noci a užíval si chladného větru. A hlavně jsem byl rád, že jsem se zbavil toho šílené běláska. Chovat se před ním slušně mě fakt nebaví. Má si mrně chránit sám, když je to pán dokonalý a nepřemožitelný.
Doletěl jsem ke kostelu. Zkřivil jsem pohled a došel ke vchodu. Jo nevešel jsem dovnitř. Namísto toho někdo vyšel ven s křížem před sebou a jednou lahvičkou svěcené vody.
Byl to postarší muž. Bílé vlasy mu pod měsícem zářily a vrásčitý obličej mu skoro překrýval unavené oči. Chvíli stál přede mnou a pozorně si mě prohlížel. Znal mě. Ale už několikrát jsem na něj použil svoji schopnost, takže byl zmatený. Nebyl si jist, zda to doopravdy jsem já. Až když jsem udělal známé gesto křídlem, tak si oddechl. Zavřel dveře do kostela a vzal mě s sebou. V malé chatce za hřbitovem sem měl něco vyzvednout. Jo. i když je to muž sloužící kostelu, tak dělá informátora pro druhou stranu. Je ten nejspolehlivější. Ale i jeho čas se krátil.
Podal mi malou krabičku a v ní byl přívěšek s temnou perlou. Kdysi jsem ji získal na misi, kde jsem přišel o osobu, která mě milovala. Ovšem já její city neopětoval. Nějak jsem je ztratil. Starý muž mi ji dal „Opatroval jsem ji, jak jsi chtěl. Ale víš, co chci vědět. Kdy dojdu svému konci. Alexi.“ Já se mu zahleděl do očí. V tom jsem se objevil na tom samém místě, ale onen muž ležel na zemi a něco držel v ruce. Otevřel jsem ji a on tam měl právě tuto perlu. Nechápavě jsem se na ni podíval, když jsem se otočil. Tak jsem na zemi viděl bílá pírka a drobné tělíčko, jak leží na zemi. Popošel jsem pár kroků a s neuvěřením jsem dodal „Já ji neochránil.“ Pak jsem se uvolnil a opět jsem stál před starcem „Bude to brzy. A budete jako hrdina.“ On se pousmál. Pár vrásek na jeho obličeji se prohloubilo a já poznal, že už ho tento dlouhý život nebaví.
Odletěl jsem zpět do bytu. Michael tam nebyl. Což mi nahrálo do karet. Mohl jsem se spojit s mými nadřízenými a říct jim, co se děje. Ovšem ne úplně. Pár věcí jsem jaksi vynechal. Nepotřebují vědět všechno.
Ráno jsem se protáhl a šel si udělat kafe. No opět do toho nudného dne, kdy budu muset snášet ty lidi. Ale na druhou stranu mě něco táhlo. Ať jdu rychleji.

Ráno jsem počkala na Lauru před vchodem, což ji trochu překvapilo, ale hned jsme se začaly vesele bavit. Možná ještě chvilku potrvá, než mi bude plně věřit a sama nás prohlásí za kamarádky, avšak už teď je to docela zábava. Lidé na Zemi ví, jak se bavit.
Když jsme dorazily do třídy, tak nám jaksi přístup k naším lavicím zamezil hlouček dívek, které stály u Alexe a děsně ho otravovaly. A samozřejmě ve středu toho všeho býka Karolína a lísala se k němu jakoby spolu byly snad roky.
No, nejdivnější na tím bylo to, že tu byl Alex tak brzy. I my taky trochu času v obchodě, protože si Laura včera zapomněla něco koupit a taky si nevzala pití a nemá ráda to že školních automatů. Takže jsme vlastně přišly chvíli před zvoněním.
Alex si nad všiml hned. S úsměvem na rtech se už chystal rozehnat ten babinec, ale my si s Laurou jen vyměnily pohledy a společně mu zamávaly, zrovna když spustil zvonek. A to do třídy jako na povel vešla učitelka a zahnala všechny na svá místa.
Asi po pěti minutách výkladu něčeho, co už dávno znám, jsem utrhla kus papíru ze sešitu a napsala na něj; ‘Děkuji.’ a pomocí svoji schopnosti přemístění jsem ho poslala rovnou na Alexovu lavici za mnou.