Black&White

Akt 12

Alex = tučné písmo
Angel = kurzíva

Angy zašla do svého bytu. Měla tam někoho z vrchu. Tušil jsem, že bude v bezpečí, tak jsem si zaletěl k sobě dom. A koho jsem tam nenašel. Michael ležel na pohovce a čekal na mě „Kde ses flákal, Alexi!“ Zněl vážně. Jen jsem nadzvedl jedno obočí „Od kdy jsi můj dozorce?“ pronesl jsem se zájmem a stoupl si před něj, přičemž jsem zastínil sluneční paprsky, na kterých se slunil. On se lépe posadil, povzdechl si a začal mluvit „Nemáš být u Angely? Nemáš ji tak náhodou hlídat?“ Já se už naštvaně nahnul nad muže v bílém obleku „Nejsem ničí chůva. A navíc u ní je nějakej jinej bělásek. Podle toho, že oxidoval v kuchyni, tak bych to tipnul na Gabriela. Ten byl vždycky takovej blázen co lidského jídla. A pokud jsem o Mrně, tak je v klidu. Dal jsem jí dárek, který mi řekne, kde je a co s ní je.“ Michael mě chytil pod krk „Tys jí dal tu zatracenou perlu!“ Jen jsem se zákeřně usmál „Teď je moje, MIKU.“ Jeho jméno jsem zvýraznil a v pokoji se zatemnilo. On mě pustil a chtěl odejít. Jenže já ho zastavil „Nedokážeš jí pomoct. Vzala si ji sama. Já ji pouze položil před ni.“ On se otočil a vrazil mi pořádnou ránu do obličeje. Skončil jsem na zemi, když se mu v ruce ukázal jeho meč. Ostřím mi mířil na krk. Ale já se usmál „Pokud mě teď zabiješ, tak ona padne. To víš moc dobře.“ Jen sykl a stáhl se. Já se postavil „Dokud se neobjeví Markus, tak Perla bude spát. Ale pokud se Markus dostane prvně k Mrněti, tak se probudí a bude čerpat sílu z její čistoty a měnit ji na sílu temna. Tím budu sílit já. Získám její schopnost a ona bude jen obyčejným andělem.“ Michael mi znovu praštil. Já se jen zákeřně usmál „Nebuď tak naštvaný. Tak či onak… aspoň přežije. Nebyl jsi to ty, kdo mi dal a úkol ji ochránit, aby přežila. Neřekl jsi mi nic o tom, že na ni nesmím použít svoji sílu.“ Michaelovi hrály nervy jako ďas. Jen jsem čekal, kdy vybuchne. Konečně jsem se mu mohl pomstít. On mi nyní nic nemohl udělat. Pokud ano, přenese se to na Mrně a zraní ji to stejně jako mě.
Nakonec Michael praštil těsně vedle mé hlavy do zdi „Okamžitě z ní sundáš tu věc, nebo ti zkrátím pobyt na Zemi.“ Já se mu usmál do obličeje „Ani mě nehne. Takto o ní vím všechno a nemusím být v její blízkosti.“ Michael se lehce uklidnil „Ale když tě napadne ten druhej, tak ji to zraní taky.“ Na to jsem mávnul rukou „Temnotu to maximálně absorbuje. Ale nevypustí ven. Světlo to nesnáší, takže to odráží a přenáší na osobu, která ji má na sobě.“ Michael si povzdechl a já propustil nějaké světlo dovnitř pokoje. Michael roztáhl svá křídla a chtěl vyletět, když jsem po něm skočil a strhl ho stranou. Ano. Oknem proletěl temný útok. Útok od Markuse.
Michael se udivil, ale já ho uzemnil „Když jsem se zaobíral tebou, tak jsem necítil jeho přijít. Jsi vážně k ničemu, Michaeli.“ Vstal jsem a řekl mu „Mrně opustila dům. Uvolním ti cestu a ty ji okamžitě stáhni do bezpečí. Pokud vejdete do nějakého svěceného kostela, tak se perla sama uvolní a odpadne. Já se k ní už dokážu teleportovat.“ Dal jsem mu instrukce a zmizel venku.

Nevěděla jsem kam jdu, prostě jsem šla a šla. Míjela jsem lidí, kteří se hnali za tím co oním. Nějak mě to ani nezajímalo. Nemůžu uvěřit, že mi nechtějí dovolit zůstat na Zemi. Ano, moje začátky jako grigoriho nebyly nejlepší, navíc po mě je nějaký démon a ještě navíc jako ochránce mám padlého.
Začínám si připadat jako ta největší parodie na anděla. Možná by i bylo lepší, kdybych neexistovala.
Nějakým zvláštním řízením osudu jsem skončila před kostelem, docela opuštěným ve své velikosti. Vystoupala jsem pár schodů ke vchodu a následně si na ně sedla a zvedla pohled k modré obloze, po které se prohánělo post obláčků.
“Tak tady jsi.” ozval se docela úlevný tón. Sklonila jsem tvář a spatřila Michala, který šel rázným krokem ke mě.
“Miku?” nechápala jsem, co tu dělá. To mu neví řekl Gabe? Ale dřív, než jsem stačila říci něco jiného, tak mě chytil za ruku a táhl ke kostelu.
“Všechno to vysvětlím až v kostele. Teď pojď,” zavelel a přitom mě dál vlekl za sebou. Masivní dubové dveře kostela rozrazil jakoby ani nic nevážily a hned je za námi i zavřel.
Šňůrka s perlou mi přitom spěchu vyklouzla z pod haleny a perla o chvilku později cinkla o podlahu kostela, jak spadla, protože ji šňůrka zřejmě moc pevně nedržela. Chtěla jsem ji zvednout, ale Michael mě předběhl a docela nenávistně sevřel drobnou perlu v ruce.
“Zmetek! Já věděl, že ho mám hlídat více.” hlesl tiše.
“O čem to mluvíš? Co se děje, Michaeli?” ale bratr mi věnoval jenom jeden docela zmučený pohled, než si rukou lehce zajel do vlasů a trochu je rozcuchal. Asi se mu moc nechtělo do řeči.
“Poslouchej, Alexe jsem tě nechal hlídat hlavně kvůli jeho schopnosti a tomu, že tak zněly rozkazy.” povzdechl si, “Kdyby to záleželo jen na mě, tak mu nedovolím, aby se k tobě byť jen přiblížil. Už jen kvůli tomu, že je to padlý a i kvůli jeho minulosti.”
“Ale…” chtěla jsem něco namítnout, jenže slova mi uvízla v krku. Začala mě zajímat Alexova minulost, jen pochybuji, že mi to bratr řekne, takže se pak budu muset zeptat přímo jeho.
“Zřejmě tomu padlému budeme muset prozradit něco málo z Jeho původních plánů?” hlas Metatrona mě donutil otočit hlavu do uličky mezi lavicemi, kde stál starší farník kostela o holi a v hněvem svetru, který by potřeboval pořádnou úpravu nebo by si mohl muž pořídit rovnou nový, protože tenhle je už docela dosti vytahaný a jeho barva už taky není, co bývala.
“Nemyslím si, že je to dobrý nápad.” zavrčel Michael.
“No, to posoudím já a uvidíme zda náš padlý bude stát o vysvětlení.” pokýval hlavou ke dveřím kostela, které se prohly pod silným útokem.

Jo uznávám, že Markus přišel v plné síle. Sotva jsem na něj zaútočil, tak Michael vyletěl ven a skryl se ve slunečním světle. Pak jsem se jen usmál a roztáhl křídla do plné velikosti. Sice jsem si moc nevěřil, že zrovna Markuse porazím bez použití své moci, ale za pokus to stálo. Nečekal jsem, že se vrátí tak brzy. A co mě ještě dopálilo, bylo, že on měl najednou plnou sílu. Mohl jsem na něj útočit, jak jsem chtěl, ale vždy se mi ubránil. Když mě po několikátém pokusu hodil o zeď domu, tak jsem najisto věděl, že ho neporazím. I kdybych ho vážně zranil, tak má dostatek síly na uzdravení se. Za to já jsem na mizině. Těch pár dní mě docela stálo trochu sil. Asi jsem si moc pohrával s lidmi. A plus do toho Michael. S povzdechem jsem vyletěl co nejvýše. Zaťal jsem pěsti a použil svoji sílu. Časovou propast.
Křídla se zvětšila natolik, že celé město padlo do mé temnoty a všechny lidské bytosti uspala. Pak jsem nechal vyplout temné mraky napovrch, aby zakryly slunce a vrhl jsem se střemhlav na Markuse. Tan se jen zákeřně usmál „Podíváme se na toho tvého mazlíčka. Třeba nebude taková nula, jako ty.“ Chytil mě, vytvořil portál a tím mě přímo prohodil. S tím, že jsem byl v šílené rychlosti, jsem náhle narazil do obřích, dřevěných dveří, které mě popálily. Byly posvěcené. Poznal jsem kostel.
Markus v klidu prošel portálem a s démonskými růžky na čele a rudým zrakem. Popošel až ke mně a chytil mě pod krkem „Nikdy bych netušil, že můj žák mě zradí a zklame. A ještě k tomu se přidá na stranu čistých.“ Já se mu podíval do očí. „Nikdy jsem se nikam nepřidal a nikoho jsem nezradil. Jen si bráním svoji hračku. Přesně, jak jsi mě to učil.“ Markus mě prokopl dveřmi a já dopadl přesně před Mrně a Michaela. Ten neustále svíral moji perlu. Pomalu jsem se postavil a mávnul křídly. Michael hned poukázal na svoji přítomnost tím, že se ukázal jako archanděl v plné zbroji.
Markuse to však nezastavilo a vytvořil portál, kterým prošel Lucifer. Se zákeřným úsměvem pozdravil svého bratra „Ahoj, Michaeli. Už je to nějaký čas, co jsme se neviděli.“ A bránil si svého podřízeného. Pak však padl jeho pohled na mě „Ale, Alex. Nikdy bych si vážně nemyslel, že zrovna ty zradíš v takovém měřítku.“ Já jen sykl a odflusnul si. Moje sliny se ihned na posvátné půdě změnily jen v dým a vypařily se. Postavil jsem se před mrně a roztáhl křídla. „Nedovolím, aby jí někdo ublížil. Ona je moje.“
A opět jsem se dal do boje. Ještě chvíli jsem potřeboval, abych mohl použít svoji sílu. Už jen malinký kousek, abych mohl vrátit čas a v čas zabránit Markusovi přístupu k mrněti a vytvoření portálu pro Lucifera.
Co mě však zaskočilo, bylo, že se do boje vloží i Lucifer.
Sotva jsem zaútočil na Markuse, tak se před něj postavil On a proťal mi skrze srdce svoji ruku. Byla to nesnesitelná bolest.

Vykřikla jsem, když Lucifer prostrčil ruku skrz Alexe. Ten jeho samolibý výraz u toho a všechna ta tmavá krev. Byl to hrozný pohled, z kterého jsem však nemohla spustit pohled.
Michael neváhal a hned zaútočil na Lucifera svým mečem a donutil ho tak vytáhnout ruku z Alexe, kterého následně odsoudil mým směrem jako kus nějakého hadru. Ihned jsem k němu běžela a snažila se nějak zastavit krvácení, ale krev stejně tekla dál a já nevěděla, co dělat. V léčivé magii jsem nikdy nebyla moc dobrá a navíc Alexovi bych tím jistě spíše ublížila jak pomohla. Navíc mu jistě vadí svatá půda kostela,i když nevím jak moc svatá je teď.
Najednou mi na rameno dopadla těžká ruka starce, jehož tělo ovládal Boží Hlas, Metatron. Věnoval mi vřelý a uklidňující pohled. Jakoby ho nic z toho, co se dělo neznepokojovalo.
“Nemusíš se ničeho bát, má malá. Všechno bude v naprostém pořádku.” pověděl mi tiše. Nechápala jsem ho, mohl všechno ukončit, kdyby zasáhl, ale přesto nic neudělal. Už jsem chtěla něco říci, když se ke mě sklonil a těsně u mého ucha zašeptal. “Jen použij svou moc.” Byl to jakoby rozkaz, rozkaz jenž jsem se bála uposlechnout a přesto jsem sáhla hluboko do svého nitra, zavřela oči a vypustila veškerou svou moc. Všechno svoje světlo, jenž jsem dokázala dát tak rychle dohromady.
Najednou jakoby všechno zmizelo, všechen strach, bolest i veškeré ostatní pocity. Zůstala jen láska. Cítila jsem pod svými prsty Alexův život, Michaelovu silnou auru, jenž byla jen o kousek silnější jak Luciferova a temnotou přítomnost démona. Stařík vedle mě jakoby ani neexistoval, Metatron v něm zato byl tak neuvěřitelná bytost, že jsem neodolala pohledu na něj. I přes zavřené oči jsem mohla vidět nespočet étherických párů křídel a milou tvář nejstaršího z bratrů.
Tichým napovídáním navedl moji mysl na Alexovo tělo, jenž opouštěla síla, ale ne kvůli raně v hrudi. On používal svoji moc a pokračoval v tom, i když měl na kahánku. Bezmyšlenkovitě jsem nasměrovala trochu své energie jeho směrem a pak je sledovala jak se mění realita...