I'm pregnant... PROBLEM!! (Harry Styles / 1D) 1/3

Prolog

Byla jsem sama v temném pokoji. Můj pláč neustával, ale proč? Proč bych měla brečet kvůli někomu kdo mi za to nestojí? Ležela jsem na své posteli a utírala si slzy. Každou chvíli mi z oka vyplula nová a nová. Už jsem neměla sílu je všechny otírat do kapesníku tak jsem je nechala volně stékat. Oči jsem měla opuchlé. Brečela jsem už tak pár hodin. Najednou jsem se posadila. Uslyšela jsem kroky po schodech. Rychle jsem vylítla z postele roztáhla závěsy a sedla si ke stolu. Právě včas, rozrazili se dveře a do pokoje vešla máma s večeři.

"Ahoj zlato. Už je ti líp?" zeptala se starostlivě.

Přikývla jsme ji. Když jsme přišla ze školy řekla jsem ji, že je mi špatně. Taky, že bylo od rána zvracím. Neřekla jsem ji pravý důvod stejně by mi ho neuvěřila. Ona si myslí, že jsem malá puťka, která neměla alkohol, drogy a snad ještě s nikým nespala. Maminko pleteš se! Kdyby si veděla co všechno provádím na těch večerech s Alice, nikam by jsi mě nepustila a to ještě neví do jakého maléru se pomalu, ale jistě řítím. Máma mi položila svoji studenou ruku na čelo. Úplně jsem se ošila zimou. Máma ruku ihned stáhla.

"Běž si lehnout. Stejně asi nemáš na večeři chuť co?"

Máma to uhodla ne to nemám. Bylo by to další jídlo vrženo do záchodové mísy. Obešla jsem mámu, která stála u mého stolu a vplula do postele. Peřinou jsem si div ne nezakryla i hlavu.

"Nechám tě zítra doma. Tohle se mi vůbec nelíbí Em! A pokud se to nezlepší zajdeš si k doktorovi." řekla s důrazem v hlase a odešla z pokoje.

Zachumlala jsem se ještě víc do peřiny. Začala jsem přemýšlet o osudném večeru. Nepamatuji si z něho skoro nic. Jen vím, že jsem šla nahoru do pokoje s nějakým kudrnatým klukem. Nic víc nevím. Pak mám okno.

Zvracení přichází znovu a to jsem jen ucítila vůni večeře. Vyběhla jsem z postele a rovnou k záchodu. Přidržím si své dlouhé hnědé vlasy. No a přiznejme si ani nebylo co zvracet. Zvedla jsem se a došla k umyvadlu v koupělně a vyděsila se svého výrazu! Mám velké kruhy pod očima a bledou tvář. Tak už se nedivím proč mě máma chce nechat doma. Umyju si ruce a opláchnu obličej. Utřu se do ručníku a jdu se zachumlat zpátky, po cestě mě přepadla zimnice.

Kdybych se nenechala zlákat mohla jsem teď bezstarostně ležet a netížil by mě pocit, že právě čekám dítě s úplně neznámým klukem.