I'm pregnant... PROBLEM!! (Harry Styles / 1D) 1/3

37) Mikina

Harry na mě kouká jako opařený.

„Cože?"

„Ty jsi mi nerozuměl?" podívám se na něj.

Harry se mě snaží pohladit po vlasech, ale já ucuknu. Málem se praštím o postel.

„Běž prosím." pošeptám a už se mi slzy valí po tváři ještě víc než předtím.

Harry se zvedne a jde ke dveřím. Ještě než odejde se ke mně otočí.

„Mám Tě pořád rád Emily a nepřestanu. Ozvu se ti."

Pokrčím rameny. Nechci nic říkat. Jen se stočím do klubíčka a brečím. Po chvíli uslyším bouchnutí dveří a spustí se mi další slzy.

„Emily. Vstávej nebo přijdeš pozdě do školy!"

Máma mě zase budí. Vůbec se mi do školy nechce. Je to už týden od naše rozchodu a pořád se mi neozval. Už mockrát jsem se chtěla ozvat já, ale. Přece řekl, že se ozve on ne?

Vyhrabu se z postele. Je teprve 6. Tak co plaší? Počkat. Plácnu se do čela. Chci teď v poslední době budit takhle často, protože si chci chodit na kávu do Starbucks. Zapomněla jsem.

Dojdu ke své velké skříni a začnu se v ní hrabat. Najednou se zarazím. Co to tady dělá? Vytáhnu z posledního komínku mikinu, světle šedou bez potisku, pánská velikost. Přesně vím komu patří. Nechal jí tady. No už to bude nějaká doba.

Nevím co mě to napadlo, ale obleču si jí. Nebudu si brát ani bundu taková zima tam není půjdu jen v mikině a po ní si vezmu tričko. Musím říct, že mi skvěle zakryje mé rostoucí bříško. Budu muset začít nosit vytahanější věci. K tomu si obleču ještě modré rifle a můžu vyrazit.

Vezmu si batoh ze země a jdu dolů za mámou a tátou.

„Dobré ráno." pozdravím rodiče sedící u stolu.

„Dobré ráno." odpoví mi sborově.

Divím se, že i táta. Sice už je to víc než pozdravy, ale. Mluví se mnou!

Posadím se na své místo u stolu a pustím se do skvělé snídaně.

„Emily." osloví mě máma.

Podívám se na ni s plnou pusou.

„Dnes budeš muset jet autobusem." usměje se máma.

„Fajn. Tak já jdu. Chci si zajít ještě do kavárny." usměji se prázdný talířek odnesu do kuchyně.

Jdu se do jídelny rozloučit.

„Tak se mějte rodinko! Ve 2 budu doma. Kdyby byla nějaká změna tak se ozvu." usměji se na ně.

„Emily." uslyším oslovení od táty.

Otočím se a čekám co z něj vypadne.

„Nezapomeň sluneční brýle. Přece jen jdeš do té kavárny."

Plácnu se do čela. Má pravdu! Od našeho vztahu s Harrym si musím dávat pozor. Když nemám dostatečné maskování tak můžu na tom místě trčet i několik hodin. Sesypou se na mě jako vosy na med.

„Děkuji tati." usměji se beru schody po dvou.

Seberu první brýle, co uvidím a mažu na bus.

Stíhám v pohodě. Na hlavu si nasadím kapuci. Nasadím si brýle a jdu stepovat na zastávku.

Dám si do uší sluchátka. Hned je ta cesta příjemnější. Autobus přijede během 5ti minut. Koupím si jako vždy lístek. Pernamentku někde mám, ale vždy na ni zapomenu. Celá já.

Projdu až dozadu, když tam je tedy místo. Chtěla jsem na pětku jako vždy, ale dnes je obsazeno. Posadím se blízko dveřím, abych mohla rovnou vyběhnout.

Když míjíme zastávku od, které je má škola i kavárna kousek zvednu se z místa. Zahledím se na postavy u kavárny. Je jich 5 a mezi nimi je Harry. Počkat. Není to ta jeho skupina.

Chtěla jsem si namluvit, že mě nepoznají, ale mám Harryho mikinu.

Sakra!

No nic tak hurá do toho!