I'm pregnant... PROBLEM!! (Harry Styles / 1D) 1/3

32) Šípková Růženka

Zrovna vyprávím Harrymu o mém vyšetření.

„Víš jak jsem byla vyklepaná? To jsi beztak ani ty nebyl před prvním vystoupením." usměji se.

Čekám na nějakou odezvu a nic. Až teď se na něho podívám. No ne on usnul!

„Psst Amelie!" zašeptám směrem k Amelii. Clarie už dávno odešla.

Amelie se s úsměvem otočí.

„Co se děje?" zeptá se mile.

Podám ji telefon.

„Myslíš, že by jsi nás nemohla vyfotit?" udělám na ní psí oči.

„Jo vyfotím Vás, ale musím rychle než někdo přijde na to, že vstávám." usměje se zvedá se z postele.

Dojde k mé posteli a já Harryho  ještě víc obejmu. Vůbec mu to nevadí. Přitáhne si mě ještě blíž.

Usměji se Amelii do objektivu typickým americkým úsměvem. Další a poslední fotka je ta, že mu dávám pusu na tvář. Hihi až to uvidí ten mě zabije.

„Děkuji." potichu řeknu Amelii a ta mi s úsměvem podá telefon a jde si lehnout zpátky.

Jako normální holka bych hned měla letět a dát fotku na Twitter či Facebook. Ale nemůžu. Tedy můžu, ale nechci nám dělat ještě větší zle. Nechám to na díl.

Ty fotky jsou světový. Ale tak Alice bych je poslat mohla, jí jo.

BROUCEK MI USNUL. :-)  ZDRAVIME Z NEMOCNICE. :-*

Zabije mě! Ale tak pro můj úsměv to snad překousne. Udělám ještě něco. Pošlu mu ty fotky na jeho telefon. Zámek má bez hesla dá se na něj lehce dostat. Až ho jednou ztratí a najdou ho fanynky bude bez šance. Jednu z fotek jak mu dávám pusu mu dám na plochu při zamykání. Na té hlavní má jen mě samotnou. Taková děs fotka, ale nebudu to kazit. Když se mu líbí. Máma mi říká andílek s růžkama. Má pravdu.

 Do pokoje vejde sestřička. Podle jejího výrazu usoudím, že už je dávno po návštěvách a Harry se jí na mé posteli vůbec nelíbí.

„Hned ho vzbudím." pošeptám ji a ona s úsměvem odejde z pokoje.

Pohladím Harryho po tváři. Pohne se, ale spí vesele dál. Zasypu jeho tvář malými polibky a pohladím ho znovu.

„Miláčku vstávat. Už tu byla sestřička a nevypadala nadšeně." pošeptám a pořád ho hladím po tváři.

„Ještě chviličku. Prosím." usměje se, ale má pořád zavřené oči.

„Ani nápad. Vstávat." vezmu malý polštářek, co mám pod hlavou a lehce ho praštím.

Harry zvedne hlavu s vážně dost ospalým výrazem.

„Jsi jak máma. Ta mě taky nenechá spát ani o minutu díl." usměje se a zase zpátky položí hlavu, ale kouká na mě.

 „No tak. Miláčku. Běž se vyspat domů. Hm?" dám mu pusu na rty.

„Jsi lepší než máma. Ta mě budí drsněji." rozesměje se.

„Jak?" zeptám se zatím co Harry vstává a obléká si bundu.

„Shodí mě z postele a je jí jedno jestli si něco udělám. Tedy dělala to, když jsem nechtěl vstávat do školy." usměje se.

 „Aha." usměji se při představě.

„Půjdeš mě vyprovodit?" zeptá se a chytne mě za ruku.

„Ještě ne. Necítím se na to."

„Dobře. Opatrujte se." řekne a dá mi pusu.

„Ty taky. Pozdravuj kluky."

„Budu. Ahoj." pustí mojí ruku a jde ke dveřím.

Jde doslova šnečím krokem. S Amelií se nerozloučí. Když už je u dveří se ještě otočí a doběhne rychle ke mně a silně mě obejme.

Nemůžu popadnout dech.

„Ale no tak. Uvidíme se zítra!" směji se do jeho hrudi. Harry mě jemně od něho odstrčí abych se mu podívala do očí.

„Já vím, ale budeš mi chybět."

„Ty mě víc." dám mu pusu.

Harry už se konečně rozloučí a se stálým máváním odejde z pokoje.

Už abych byla doma!