I'm pregnant... PROBLEM!! (Harry Styles / 1D) 1/3

23) Budu máma

„Emily. To ne. Vždyť se ani neznáte. Já vím, že budete mít dítě a měli byste si na sebe zvykat, ale zatím ještě ne."

„Ale uvažuješ o tom, viď?" zeptám se.

„Uvažuji, ale až díl ano? Mám tě ráda holčičko."

„Já tebe taky mami."

„Budu muset končit Emily. Půjdu na noční. Tak ahoj."

„Ahoj mami."

Ukončím hovor.

Tak a mám to. No nemám, ale blížím se k tomu. Položím si mobil na stolek.

„Mohu se Vás na něco zeptat?" otočím se k Amelii a ona mi kývne, že mohu.

„Proč tady jste? Jestli to tedy není nic osobního."

Amelie se usměje a posadí se.

„Jsem tu, protože mi museli odebrat vaječník. No takže nemůžu mít další děti jak jsme si s manželem plánovala."

„Aha. Já musím se přiznat, nejsme připravená být mámou. Bylo to celé nečekané. Za pár měsíců už budu mít prvního potomka, kterého jsem plánovala až ve 20ti. Je to šílené."

„Emily. Já si myslím, že tím že se ti narodí něco co bylo z lásky je ten největší důkaz dospělosti. Věř mi! Budeš sama na sebe koukat jak jsi dospělá a budeš uvažovat jinak. Možná ti to sebere mládí, ale budeš mít někoho kdo tě bude mít rád." usměje se na mě.

 „Víte co je ale největší vtip? Že to bylo na jedné párty a to jsme se vůbec neznali."

„Ale i tak. Kdyby tě neměl rád nebo jsi se mu nelíbila tak s tebou nic mít nebude a nejhorší varianta by byla, že by tě poslal na potrat. On vás má rád. Viděla jsem to na něm. Jak na tebe krásně kouká. Až se to dozví má dcera, která má Harryho nejraději tak to bude něco." rozesměje se.

„Vyškrábe mi oči." usměji se při představě.

„Ne Emily neudělala by to. Má Harryho ráda, ale bude to respektovat a možná Vám později bude vozit i kočárek."

„To by bylo fajn. Chůvu budeme určitě potřebovat. Budu si chtít dodělat školu."

„Vzdělání je základ to ti schvaluji."

„Tak to jsem ráda. Děkuji, že jsem si mohla s někým popovídat."

„Nemáš zač Emily. Jsem tu pro tebe."

Narovnám si na sobě peřinu. Jsem nějak divně přikrytá. No jo Harry.

Myšlenky mi padnou na náš společný domov. Já vím, že se to třeba ani neuskuteční, ale. Chtěla bych aby mě dítě vyrůstalo s otcem. Jako já. Aby mělo skvělé zázemí. Aby mělo dva milující rodiče a to my určitě budeme.

Z mých už tak neskutečných myšlenek mě vytrhne zaklepání. Otevřou se dveře a do pokoje vejde moje spřízněná duše. Pár dní už jsme se neviděli...  

pozn autorky: Děkuji, děkuji, děkuji! Nevím jak mám jinak vyjádřit svoji radost! Tolik přečtení!! :)) Budu se snažit aby Vás nadále povídka bavila! :) A co myslíte jak to bude dál? :) Leuš