I'm pregnant... PROBLEM!! (Harry Styles / 1D) 1/3

47) Story Of My Life

Venku je strašná zima. V nemocnici bylo tepleji. Přitáhnu si kabát ještě víc ke krku. Všimnu si, že mě Harry pozoruje. Podívám se na něj a usměji se, úsměv mi oplatí. Teď mě oklepe zima ještě víc než předtím.

„Je ti zima?" zeptá se Harry starostlivě.

„Hm.. Trošku, ale už budeme u auta." odpovím.

Mám pravdu auto je už na dohled. Běžím k němu, abych byla co nejdříve u dveří spolujezdce. Harry se pobaveně usměje a už otevírá klíčkem auto. Otevřu si rychlostí blesku dveře a už sedím na pohodlné sedačce jeho Range Roveru.

Harry strčí klíčky do zapalování a zapne topení na nejvyšší stupeň.

„Děkuji." řeknu a usměji se.

Při nastartování auta se mi automaticky zapne rádio. Zrovna tam hraje písnička. Něco mi to připomíná. Ale co do háje.

„Story of my life a give her hope." ozve se z rádia, zesílím tu písničku ještě víc nahlas. Nevím kdo jí zpívá, ale líbí se mi.

Po chvíli uslyším, že si Harry pobrukuje.

„Ty tu písničku znáš?" zeptám se.

Harry se doširoka usměje.

„No měl bych, když je to jedna z našich písniček."

Plácnu se do čela. Já jsem, ale idiot. Nechápu, jak jsem nemohla poznat jejich písničku. Pouštěl mi už hodně písniček od nich, ale nepamatuji si, že by tam tahle byla. Kdyby ano tak ji mám už dávno v mobilu a poslouchám ji pořád.

„Omlouvám se." řeknu po té co písnička skončí.

„Za co se mi omlouváš?" zeptá se, ale přitom se plně věnuje řízení.

„Za to, že jsem úplný idiot. Nepoznala jsem vaši písničku."

Harry se nahlas rozesměje. Podívám se na něj s vážnou tváří.

„Harry to není k smíchu je to spíš k pláči. Jak nemůžu poznat písničku od mého přítele. Jsem to, ale neschopná." začnu tam Harrymu vykládat.

„Em, ale no tak. Tak se to stává no. Nemůžeš mít v hlavě všechno. To by bylo na psychárnu."

Usměji se. Má zase pravdu. Kdybych si měla pamatovat všechno asi bych totálně zešílela a Harry by mě chodil navštěvovat do místního blázince. Ta představa je, ale ujetá. Já v místnosti kde není nic, aby si náhodou pacient nijak neublížil a návštěvy v místnosti se stolem a dvě židličky u něho.

„Nad čím přemýšlíš?" vyruší mě Harryho hlas z té ujeté představy.

„Ale. Jen jsem si představila, jak mě budeš chodit navštěvovat." roztáhnu pusu do širokého úsměvu.

„Já bych tě nechodil navštěvovat." řekne.

„Co?" vyděsím se.

„Já bych byl na pokoji s tebou." rozesměje se.

Bouchnu ho do ramene. Harry vyjekne.

„Měla jsi strach, že?"

Neodpovím mu. Naštval mě.

„Ale no tak Emily. Já to tak nemyslel." řekne mile a pohladí mě po ruce.

Usměji se. Nedokážu na něj být dlouho naštvaná.

Harry za chvíli zastaví u našeho domu.

„Prosím, slečno. Vystupovat."

Odepnu si pás a chystám se k odchodu. Harry mě zastaví.

„To se semnou ani nerozloučíš?" vyvalí oči a nahodí smutný výraz.

„Myslela jsem si, že půjdeme k nám." rozhodím rukama.

Harry sklopí pohled.

„Nemůžu. Musím jet do studia. Kluci něco chtějí domlouvat."

Ach jo. Myslela jsem si, že budeme sami. Ale tak.. Je to jeho kapela.

Pohladím ho po tváři. Harry se mi svýma očima vpíjí do těch mých. Začne se pomalinku přibližovat a jeho rty se přisají na ty mé.

Náš polibek musíme přerušit. Harrymu zvoní telefon.

„Musíš jít." oznámím mu sklesle.

„Jo musím. Ale neboj večer přijedu." zářivě se usměje a snaží se mi zvednout náladu.

No trochu se mu to povede, ale ne moc.

Usměji se na něho a vystoupím z auta a velikou silou zavřu dveře. Harry se hned rozjede. Mávám mu dokud mi jeho auto nezmizí z dohledu. Oddechnu si. Dnes byl náročný den.

Vyhrabu klíče z kapsy a otevřu si hlavní dveře. Už se těším až si lehnu do své postele a budu spát, spát a spát....

Ahoj všichni! :) Doufám, že teď častým nepřidáváním mi neubylo moc čtenářů! :-( Vážně se omlouvám, ale neměla jsem nějak náladu ani čas. Snad Vám tenhle díl zlepší náladu! Věnuji ho všem kdo ho čtou, komenují a hvězdičkují! Každý nový komentář a hvězdička mi vykouzlí veliký úsměv na tváři. :) Strašně moc děkuji. S láskou LEUŠ.

P.S. Jaká je vaše oblíbená písnička? Nemusí to být 1D, ráda si poslechnu i něco nového. :-)