Želes

Kapitola 6

4. října 2242, 20:12, 2091 m.h.p.: Je naprostá tma, svítím si baterkou. Ukryli jsme se do malé jeskyně a zakryli ji větvemi. U vchodu hlídá RX. Všechny nás udivuje, že se zatím neporouchal jako jeho předchůdci. Asi to bude tou novou umělou inteligencí, kterou vyvíjejí v Redstonu. Je zřejmě odolná i proti působení Želesa. Pokud se RX osvědčí, příští výprava bude složená jen z robotů... (deník Jana Rajdla)

Uvnitř bylo potrubí překvapivě čisté a suché, jakoby v něm někdo pravidelně uklízel, a kupodivu i docela prostorné. Posunuli jsme se pro jistotu několik metrů od otvoru a uložili se ke spánku. Jolana si složila pod hlavu batoh, já bundu, Adam se natáhl jen tak. Stačila chvíle, a už pravidelně oddechoval.

„Ten se má," zašeptal jsem. Já usnout nemohl, trápily mě vlastní myšlenky a vzdálené dunivé zvuky, které mi nepřipomínaly nic známého.

„Toho rachotu se nemusíš bát," zašeptala Jolana. „Je to podobné jako s kolejnicemi a vlakem: když k nim přiložíš ucho, uslyšíš jedoucí vlak, který je vzdálený spoustu kilometrů."

„Já vím," odpověděl jsem. „Ale i tak..."

Jolana neřekla nic.

„Jak vlastně vznikl Želes?" změnil jsem téma.

„Ty to nevíš?"

„Ani ne. Nikdy dřív mě to nezajímalo."

A to byla chyba, uvědomil jsem si.

„Želes vznikl během první česko-rakouské války," začala vyprávět Jolana. „Rozhodli jsme se tehdy spustit jadernou elektrárnu Temelín II, a to se Rakušanům nelíbilo. Oni byli vždycky proti atomové energii. Shromáždili na našich hranicích armádu a překvapivým útokem vnikli na naše území. Postupovali skoro bez odporu přímo k Temelínu. Dotyčnou vesnici vypálili, elektrárnu srovnali se zemí a dospělé i s dětmi poslali na nucené práce do větrných farem v Horním Rakousku.

Naše vláda se rozhodla odpovědět odpálením raket s biologickými zbraněmi. Jenže první vypuštěná raketa se ve vzduchu vymkla kontrole a místo na Vídeň zamířila na severní Moravu. Dopadla poblíž obce Dobré a zamořila okolí v okruhu padesáti kilometrů. Zemřelo asi půl milionů lidí, celé území bylo neprodyšně uzavřeno a prohlášeno za sanitární pásmo. Nikdo nesměl dovnitř, ani vojsko ne. Rakušané mezitím obsadili Prahu, do sporu se vložila Evropská unie, přikázala nám složit zbraně a omluvit se Rakousku za všechny potíže, které jsme mu způsobili, což jsme také udělali. Vrátili jsme jižní Čechy, které jim kdysi patřily, a bylo vyhlášeno příměří a protektorát."

„Takže vlastně nikdo netuší, jak se Želes vytvořil," pochopil jsem.

„Ne," potvrdila Jolana. „Nebyl tam nikdo, kdy by mohl sledovat přeměnu neživé industrializované krajiny v biologickou hmotu."

„Aha. Tak proto víme tak málo."

„Nevíme téměř nic," upřesnila dívka.

„Ale pak jsme přece jižní Čechy získali zpátky! Byl jsem jednou v Krumlově, a to je ještě u nás!"

„Ano, získali, ve druhé česko-rakouské válce. Během následujících třiceti let jsme vyvolali v Evropské unii takový zmatek, chaos, korupci a byrokracii, že se Unie začala hroutit. Když jsme z ní hned nato vystoupili, bylo Rakousko v tak vážné krizi, že nám všechna území rádo vrátilo. Ani jsme nemuseli podpalovat tu jejich státní operu... Postavili jsme od základů vesnici Nový Temelín i s novou elektrárnou, a v současnosti jsme ekonomicky asi čtyřicet let před zbytkem Unie."