Tak tady je další část, tak snad se bude líbit ;-) Jinak děkuju těm co jsou schopni to přečíst;-)
Napsala jsem další část až po dlouhé době, protože jsem se až teď k tomu dokopala, protože mám sádru na prstech :D Jo jsem moc šikovná ;D Když tak zanechte koment ... Děkuju :-*****
Když jsme tak stály a povídaly jsme si šla kolem Ashley. Fakt dnešní den byl opravdu suprový ...
Měla mini šatičky bílé barvy a k tomu bílé a lesklé boty na podpatku. Nějak jsem jí neřešila a povídala jsem si dále s holkami, ale ona prostě do mně musela začít rýpat ,,Óóóó ... Jessica je tady. Slyšela jsem že už jsi ulovila Daniela." říkala to divným hlasem a docela mně štvala, ale snažila jsem se jí ignorovat. Ta její partička holek co za sebou táhla byla k nesnesení ... Pořád se jenom smály pořád mě probírali úplně až do kostičky ,,Když na tebe mluvím budeš mě poslouchat!" řekla Ashley vážným hlasem ,,Nebo co?Postěžuješ si mamince?" nemohla jsem už dál ,,Chceš mít peklo máš ho mít!" řekla Ashley s docela tupým výrazem ,,Neboj zítra si vezmu do školy plavky abych se neupekla!" a "usmála" jsem se ,,Ty ..." nestačila to doříct, protože ta jedna "kamarádka" jí zarazila rukou na hrudník ,,Pojď Ash, ona ti za to nestojí!" podívala se na mě pohledem jako bych byla vrah.
Po chvilce tupého zírání odešly. ,,Tak holky ... Nezajdeme dneska někam ?" řekla jsem milým, ale zoufalým hlasem ,,Jess jsi v pořádku?" nevím proč, ale chtělo se mi brečet. Ne kvůli Ashley, ale kdykoliv jsem slyšela slovo peklo chtělo se mi brečet, nevím proč.
Najednou jsem zahlédla u hlavního vchodu školy nějakého chlapa, mohlo mu být tak 38-39 let a měl hnědé vlasy. Zíral na mně. Chvilku jsme na sebe koukali a pak se mi najednou zatočila hlava, udělalo se mi špatně a pak už jsem jenom viděla jak mám všechno rozmazané.
,,Jess, zlato." nevnímala jsem a pomalu jsem otevírala oči. ,,Kdo jsi?" zeptala jsem se zastrašeným hlasem ,,Ty nevíš kdo jsem?" byl to ten chlap od dveří ,,Pardon, ale ne nikdy jsem vás neviděla..." posadila jsem se na postel na které jsem ležela. Byla jsem zřejmě v nemocnici, protože jsem byla různě připojená na všelijaké přístroje. ,,Aha tak to já asi už půjdu..." ten chlap byl celkem smutný a začínalo mi ho být líto ,,Počkejte... kdo jste ?" zeptala jsem se rychle než stačil odejít ,,Kolik ti je Jess?" posadil se zase vedle mě na křeslo ,,16, ale odkud znáte moje jméno?" nechápala jsem co se děje ,,Když to nevíš 16 let zřejmě se to ani dozvědět nemáš." řekl a položil mi svojí ruku na tu mojí. Zvláštní, ale jakoby jsem ten dotek už někdy v minulosti cítila ,,Brala bych to takhle. Když jsem se to nedozvěděla 16 let je načase mi to konečně říct!" už mě to docela štvalo, ale snažila jsem se zachovat klid ,,Promiň, ale už musím jít. Mám práci. Rád jsem tě poznal." řekl milým hláskem a pousmál se na mně ,, Počkej ..." nestihla jsem to doříct, protože odběhl rychle dveřmi.
Po chvilce ke mně přišla doktorka ,,Ahoj Jess, tak jak se cítíš?" byla od pohledu milá a celkem mladá ,,Ehm... Dobře. Kdo to byl ten chlap?" ukázala jsem prstem přes prosklenou zeď na chodbu ,,Jaký chlap? Nikdo u tebe teďko nebyl." doktorka trošku znejistila. Chvilku jsem se rozhlížela po chodbě jestli ho náhodou neuvidím, pak sjel můj pohled na noční stolek vedle postele a tam byl položený papírek. Myslela jsem že bude od něho a tak jsem řekla doktorce ,,Ale žádný asi se mi to jenom zdálo. Ale ráda bych se ještě chvilku prospala." řekla jsem a lehla si zpátky ,,Tak my už tě necháme, šli jsme jenom zkontrolovat jestli už si se vzbudila, měla si docela ošklivý pád na hlavu?" no jo co se vlastně stalo ? Nic si nepamatuji ,,Co se stalo?" zeptala jsem se ,,No zkolabovala si a spadla si hlavou na odpadkový koš, který byl ze železa." Jasně nic lepšího se mi stát nemohlo, opravdu výborný spadnout hlavou na odpadkový koš .. no fůůůůj!
Hned jak přijdu domů umyju si aspoň ta pětkrát hlavu. ,,Jasně děkuju," řekla jsem milým hláskem, lehla si, zavřela oči a čekala až doktora + další doktoři odejdou.
Když jsem uslyšela zaklapnout dveře rychle jsem se natáhla pro papírek a začala si ho číst :
Milá Jess,
Tvoje matka nechtěla abys věděla kdo jsem, ale jednou to muselo přijít. A já si myslím že už to teď všechno uneseš. Z nemocnice by tě mohli pustit už zítra nebo pozítří, a tak až budeš sama zavolej na tohle číslo 732 659 481. Budu čekat ..
Kdo to sakra je ? Ale to jsem po chvilce přestala řešit vzala jsem si mobil z nočního stolku a ihned vytočila číslo. Nikdo to nezvedal pořád to jenom vyzvánělo a vyzvánělo a vyzvánělo ...
Najendou jsem to ale típla a hodila pod peřinu, protože do pokoje vběhla ustaraná máma ...
To mi tak chybělo tohle ....
Jess, jsi v pořádku? Co se stalo ?" ty slova ze sebe chrlila tak rychle že jsem se nestačila divit ,,Jo jsem v pohodě," řekla jsem oráveným hlasem.
Najednou mámě zazvonil telefon, byl zřejmě z práce, protože pak hned musela jí a ani mi neřekla ahoj ... ale byla jsem ráda že už je pryč, chtěla jsem si to dát všechno dohromady.
