,,Jessico! Stůj!" slyšela jsem jak na mě Justin ... no né zrovna křičí, ale jenom to normálně říká ...
Když ke mně doběhnul zeptal se mě na ten referát ,,Uhm ... Chtěl jsem se jenom zeptat kdy budeme dělat ten referát? Kdy máš čas atd ..." Byla jsem celkem překvapená, protože jsem si myslela, že Justin je ten typ kluka co na školu úplně kašle a nechává si věci dělat od druhých, ale zřejmě jsem se zmýlila.
,,No mám čas tak nějak furt." řekla jsem milým hláskem, no teda aspoň jsem se snažila, protože určitě ze mně Justin vycítil, že bych s ním radši nemluvila ,,A co dneska?" zeptal se a snažil se mě snad uklidnit ? Nebo se mi to jenom zdálo ? ,,Jo dneska by to šlo." pousmála jsem se na něj a rukou jsem se chytila za loket ,,A šlo by to hned?" zeptal se Justin a prohrábnul si vlasy. Ježiši byl tak krásný a já cítila, že jsem se začala červenat ... Justin to zřejmě viděl taky, protože se začal usmívat, hodně ... ,,Jo šlo. A budeme to dělat u mě doma?" zeptala jsem se a snažila se nesmát. Nevím proč, ale byla jsem ráda že se na mě usmál. ,,Jo tak jdeme?" chvíli jsem se ztratila v jeho očích a koukala do nich a neodpovídala ,,Tak jdeme?" zeptal se mě ještě jednou Justin ,,Jo jasně," řekla jsem a otočila se.
Cesta byla celkem tichá neprohodili jsme mezi sebou skoro jediný slovo. Vždycky jsem chtěla něco říct, ale nakonec jsem to neřekla.
Přišli jsme k nám domů a já odemkla dveře. Šla jsem si dát hned věci do mého pokoje, vzala nějaké věci na projekt a šla dolů za Justinem. Tom měl ve svém domě jednu místnost, byla prázdná, jenom stůl a židle uprostřed. Řekl mi že tam můžu kdykoliv jít kdybych chtěla něco dělat nějaké svoje výtvory. A tak jsem tam teda šla ...
Sedli jsme si s Justinem ,,Nechceš něco k pití nebo k jídlu?" zeptala jsem se hned ,,Ne, zatím ne." byl podezřele až moc milý. Jelikož mám bujnou fantazii napadlo mě že mi vyměnili s někým mozek nebo mu ho úplně vymyli ... Ale ani jedno z toho to nebylo.
,,No a jak se máš?" zeptal se mě Justin ,,Dobře ty?" nečekala jsem že se spolu začneme bavit ,,Jo ujde... a co říkáš na naší školu?" zeptal se Justin ,,Jo dobrý až na nějaký lidi, který se chovaj jako naprostí ... no nic ..." podívala jsem se Justinovi do očí, zřejmě pochopil, že to bylo myšleno na něj ,,Já vím, ale mi dokážeme být i milý..." řekl smutně Justin a sklopil hlavu ,,Jo? Tak to dokaž!" byla jsem celkem naštvaná když jsem si vzpomněla jak mě tak hezky přijali do nové školy ... ,,Já vím, že jsme se k tobě chovali hrozně, ale ..." řekl Justin a něco maloval na papír ,,Ale co ?" zeptala jsem se ho ,,Ale nic, neřeš to." řekl a maloval dál ,,Jasně.." vzala jsem si taky fixu a začala malovat. Ale pořád mi nedalo, proč mi to dělali ... ,,Proč jste mi to dělali?" zeptala jsem se po chvilce malování Justina, ale on neodpovídal ,,Halóóóó! Justine!" začala jsem mu mávat rukou před obličejem ,,Já nevím sakra, to všechno Ashley, ona ... " ,,Jo takže za všechno může ta tvoje bezvadná holka? A to si říkáš kluk? Když si necháš do svého život a kecat od nějaký nány?! Jako vím je to tvoje holka, ale abyste dělali tuto někomu, koho ani neznáte?! Daniel byl úplně normální, proč taky nejsi takovej?!" byla jsem dost naštvaná ,,Já si do ní nenechávám kecat do života! A já jsem taky normální, jenom prostě někdy, někdy to nejsem já." řekl Justin smutně ,,Jo tak mi dej vědět až se tady objeví ten pravý Justin, který je milý!" chtělo se mi brečet, ale držela jsem slzy. Věděla jsem že mám určitě úplně skleněné oči od slz, ale nemohla jsem jinak. Vzala jsem si znova fixu a začala kreslit. Justin mě chytil za ruce a obrátil k sobě ,,Pořád jsem tady jenom občas prostě se mi něco vymkne z rukou..." řekl a snažil se usmát ,,A proč se ti to vymklo zrovna u mě? A proč skoro celá škola má strach na tebe jenom kouknout aby neměli problémy? Proč?" bohužel už mi začaly téct slzy po obličeji. Justin se mi je snažil utřít, ale já ucukla ,,Hele radši by jsi měl jít." řekla jsem a začala si rukou otírat slzy ,,Jasně .." Justin se zvedl ze židle a vzal si tašku a odešel. Ani jsem ho nešla vyprovodit, zůstala jsem sedět v místnosti sama ...
Chtělo s mi jenom brečet ... chtěla jsem zpátky do mého pravého domova.
Když jsem nějak zastavila slzy šla jsem do svého pokoje a zapnula notebook. Šla jsem na facebook, instagram, twitter atd ...
Pak jsem chvíli bloumala po youtube a hledala nějaké písničky, ale v tom mi zapípal mobil a v něm smska : Promiň jestli jsem ti ublížil, ale tohle jsem vážně nechtěl ... Je mi líto co jsem ti udělal a tohle
všechno. Dneska jsem se ti chtěl omluvit, ale nedošlo na to a mě to hrozně mrzí. PROMIŇ...
Justin
Cítila jsem jak se mi zase hrnou slzy do očí, ale zastavila jsem je ... Zamknula jsem mobil a hodila na postel ...
Pustila jsem si svůj oblíbený film a usnula.
