Ellia bydlí na hradě v království Westsword. Král se o ni stará již od jejího narození i když nebyla jeho dcera. Ellia neví, kdo jsou její praví rodiče. Často od sloužících slýchávala, že je králův bastard, ale sama věděla, že tomu tak není, protože...
Ellia po dlouhé plavbě spolu se svým koněm a psem vystoupila v přístavu ve Freedomstone. Nasedla na koně a začala si hledat nějaké ubytování. Narazila na nějaký hostinec, kde se ubytovala, dala koně do stájí a najedla se. ,,Tohle místo není takové, jaké jsem slyšela,” pravila hostinskému. ,,A co jste slyšela?” vyptával se muž. ,,Že tohle město je napadáno vojáky.” ,.To je pravda. Ale už pár dnů jsou nějak vklidu. Ale táboří asi dva kilometry za hradbami. Divím se vám, že jste sem přijela,” pravil hostinský. ,,Vlastně ani nemám kam jít. Nevíte o nějaké práci?” tázala se dívka. ,,Ano. Madame Lorence shání děvčata do svého nevěstince. Ale to asi není nic pro vás.” ,,To asi ne. A o ničem jiném byste nevěděl?” ptala se Ellia. ,,Boužel.” Ellia se zvedla od stolu a šla se projít do města. Ani nevěděla, kam jde a za chvíli se ztratila. Došla až k nějaké vysoké budově.
Napadlo ji, že se tam podívá. Otevřela velké dveře a vešla dovnitř. Byla to obrovská knihovna. ,,Haló. Je tu někdo?” křičela nahlas. Z dálky slyšela kroky. ,,Haló. Kdo je tam?” křičela opět. V tu chvíli si všimla nízké postavy s dlouhými bílými vousy. Kvůli malému světlu mu moc do tváře neviděla. ,,Co to tu je za rámus!” vyjel po ní starý muž. ,,Omlouvám se, jestli jsem vás vyrušila, ale nevíte, kudy se dostanu k hostinci U Přístavu?” zeptala se dívka zdvořile. ,,Já tady nejsem žádné infocentrum. Běžte raději tam,” začal na ni ječet stařík. Dívka se s ním nechtěla hádat a raději knihovnu opustila.
Vracela se cestou, kterou přišla ke knihovně. Na cestě si jí všimla jedna žena.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Děvče stalo se ti něco?” ,,Ztratila jsem se. Nevíte náhodou, kudy se dostanu do hostince U Přístavu?” ,,Ano. To vím. Klidně vás tam doprovodím,” nabídla ochotně žena. ,,Děkuji, ale to nemusíte.” ,,Stejně mám tam blízko cestu. Nehledáte náhodou práci?” ,,No ráda bych si nějakou našla. Vy o něčem víte?” ,,Ano. Mám nedaleko hostince podnik a někoho sháním.” ,,Tak to vy jste ta madame Lorence?” zeptala se dívka. ,,Ano. Neboj. Nebudeš se muset mužů ani dotknout. Budeš jim pouze nosit pití a možná pomůžeš nějaké dívce s vlasama,” ujišťovala ji Lorence. ,,Opravdu?” ,,Nemohla bych tě tam poslat. Je vidět, že jsi ještě panna.” ,,Jak to můžete vědět?” ptala se Ellia. ,,V této oblasti podnikám už léta a poznám to. Muži, kteří navštěvují můj podnik nechtějí čistou pannu, ale dívku se skušenostmi. A co se týče platu. Padesát zlatých denně.” ,,To je dost peněz,” divila se Ell. ,,To je. Můžeš tam i bydlet. Tak co. Přijímáš?” ptala se madame. ,,Ano,” odpověděla ihned Ellia. Za chvíli se obě dostavily do hostince. Ellia si sbalila věci, vzala koně a psa a odešla i s madame Lorence do jejího podniku, kde se ubytovala a začala pracovat.
