Kdo jsem?

Domlouvání

Elli znepokojeně bloudila chodbami hradu. Nemohla tomu uvěřit. Jí Albin odpustit nedokázal, ale zamilovat se do vdané ženy ano. Dostala se až ke královninu pokoji, kde Pearl seděla u stolu a přičichávala k rudým růžím.
Dveře byly otevřené, tudíž Ell vstoupila ihned dovnitř.
,,To je ale hezký den viď? Všimla sis někdy, jak jsou ty obyčejné růže krásné?" vyptávala se hned při Elliině příchodu Pearl.
,,Paní, měla byste něco vědět," pravila Ellia se sklopenou hlavou a vytáhla ze sukně dopis od Albina.
,,Tohle jsem našla v altánku a když jsem zaznamenala známý rukopis, neodolala jsem a musela jsem jej přečíst."
Pearlin úsměv se náhle vypařil. Trochu nervózně si vzala list.
,,Víš, že je neslušné číst cizí dopisy?" tázala se káravým tónem.
Ell jenom jemně přikývla.
,,Přečetla sis všechno?" vyptávala se dále královna.
A světlovlasá dívka opět přikývla.
,,Bude to takové naše malé tajemství. Nikomu nic neříkej a všechno bude v pořádku. Ty na mě žárlíš viď? Mohla si s ním být, ale teď o tebe nestojí."
,,Tady nejde o žárlivost. O něj již dávno nestojím, ale trápí mě, že mi nedokáže odpustit, že jsem od nich utekla," vysvětlovala Ell a paní jenom smutně přikyvovala.
,,Mám návrh. Já nikomu nic neřeknu a Vy ho zkusíte nějak přemluvit, aby mi odpustil," snažila se sjednat podmínky služebná.
,,Cože? Jak mu mám psát do milostných dopisů, aby odpustil tobě?" vyjela znepokojeně královna.
,,Vy přeci chcete, aby se to nikdo nedozvěděl. A já, aby mi Váš milý odpustil. Zkuste něco vymyslet," snažila se ji Ell přemluvit.
,,Dobrá, zkusím to, ale ani muk."
,,Děkuji," poděkovala zdvořilý služebná a opustila pokoj.

Měla mnohem lepší náladu a doufala, že když se za ní přimluví Pearl, Albin jí odpustí.
V tu chvíli k ní přiběhla jedna ze služek.
,,Ell, někdo tě tu hledá," pravila nervózně jemným hlasem.
Ellii se rozbušilo srdce.
,,Nezapomněl na mě," říkala si sama pro sebe a ihned začala utíkat na nádvoří.

Ale když tam doběhla, byla zklamaná. Nikde nikdo. Všechno vypadalo normálně. Zesmutněla a chystala se vrátit zpět do paláce, když vtom jí někdo zezadu zakryl oči.
,,Kdo je?” zeptala se osoba za Ell.
Dívka hlas poznala a na její tváři se objevil úsměv. Rychle sundala cizí ruce ze svých očí a rychle se otočila.
,,Jamesi, myslela jsem, že za mnou nepřijedeš,” pravila dívka s úsměvem.
,,Promiň. Měl jsem v plánu přijet dříve, ale s vojáky jsme byli posláni bojovat na sever a trochu se to prodloužilo. Jak si tu vlastně žiješ?”
,,Nic moc. Je to tu plné tajemství. Nejradši bych s tebou odjela někam pryč.”
,,Tohle jsme už řešili. Momentálně tě mohu vzít jedině do tábora, ale tam by to pro tebe bylo mnohem horší než tady.”
,,Asi máš pravdu, ale nevím, jak dlouho tu ještě vydržím. Pearl se zamilovala a jedna holka, o které jsem si myslela, že budeme kamarádky má taky jiné starosti. Jsem tu tak sama.”
,,No tak. Když se ti bude stýskat, můžeš za mnou přijet. Táboříme teď za vedlejším městem.”
,,Můžu přijet?”
,,Jasně. Jak jsem říkal. Jsem tu vždy pro tebe,” řekl James a s dívkou se objali.
,,Jsi úžasný. Moc děkuji.”
,,Nemáš za co. Už bych se měl vrátit,” upozornil hoch a odtrhl se z dívčina objetí.
,,Vždyť jsi teprve přijel.”
,,Já vím, ale mám toho teď moc a neboj se. Přijedu za tebou jen, co to bude možné. Opatruj se,” snažil se Ell uklidnit a políbil ji na čelo.
Elli nevěděla, co mu na to má říct a jenom stála na místě jako přikovaná a smutně se dívala , jak James se svým koněm mizí v dálce.

Mám tu další kapitolu. Doufám, že se bude líbit. Je mi líto, ale kniha pomalu spěje ke svému konci, i když se mi s ní loučit vůbec nechce 😰😥. A proto nejspíše déle než týden nevyjde žádná nová kapitola. Chci si těch pár posledních částí, co mi zbývají pořádně užít a promyslet.

Dále bych vás chtěla informovat, že jsem nedávno vydala další historický román Poslední lady. Budu ráda, když se na něj podíváte.

Předem děkuji za přečtení u obou knih.😊😘