Kdo jsem?

Co chceš?

Pearl s Elliou byly skryty v táboře žoldáků již několik dnů a společně s kapitánem a jeho nejbližšími muži probírali strategii útoku na hrad ve Westsword.
Když se po jedné z porad Ellia s Pearl prosadily a začaly si povídat, co budou dělat až získá Ell své království, když vtom je vyrušil James, který je už nějakou chvíli pozoroval.
,,Ellio, nechtěla by ses projít?” zeptal se trochu nejistě světlovlasé dívky.
,,Ne, teď s Pearl řešíme něco důležitého,” odbyla ho Ell.
Hoch byl trochu zaražený. Od té doby, co je Ellia v táboře, stále se mu vyhýbá a vůbec s ním nechce mluvit. Otočil se na patě a s nepořízenou odkráčel pryč.
,,To je ten kluk, se kterým jsi něco měla?,” vyptával se Pearl.
,,Jo,” odpověděla zklesle Ell.
,,A tak proč s ním nechce s mluvit. Vždyť jsi ho milovala.”
,,A ještě pořád miluju, ale ošklivě jsem mu ublížila a on teď se mnou nechce znovu nic mít. Jeho vojenská kariéra je pro něj všechno.”
,,Tak si s ním zkus alespoň promluvit.”
,,Na co? Aby mi řekl, že ke mně už nic necítí? A že když jsem si koupila vojenskou sílu, nekoupila jsem si jeho?”
,,Prosím tebe. Tohle ti určitě neřekne. Celé dny za tebou běhá jako poslušný pejsek. Ptá se tě, jestli něco nepotřebuješ a stále se na tebe dívá. Dělal by to snad jenom pro to, aby tě odkopnul?”
,,To nevím,” odpověděla nejistě Elli a jemně se pousmála.
,,Tak za ním utíkej a promluv si s ním,” pobízela ji Pearl.
,,Mám?” ptala se světlovláska a srdce jí začalo hlasitěji bušit.
,,No tak, utíkej!,” povzbudila ji její paní.
Ellia se zvedla ze židle a svižným krokem a velkým úsměvem začala hledat Jamese.

Netrvalo to dlouho a našla jej. Právě chystal nějaké věci na cestu s ostatními vojáky. Dívka si stoupla za něj a jemně si odkašlala, aby si všiml její přítomnosti. James se nejistě otočil a jeho oči zajiskřily překvapením, protože ji tu zrovna nečekal.
,,Už jste s Pearl probraly vše důležité?,” zeptal se trochu káravým tónem leč s malým úsměvem na tváři.
,,Ano. Chtěl jsi se mnou mluvit ne? Tak jsem tu,” pronesla s úsměvem.
,,Jo, ale pojďme jinam,” pravil hoch a odtáhl dívku k lesu kousek od tábora.

,,Tak, co je tak důležité?” zeptala se jej netrpělivě, když došli na místo a prosadila se na pařez poblíž.
,,Trochu jsem se divil, že jsi za mnou přišla. Myslel jsem, že se mi vyhýbáš.”
,,Tak trochu, ale myslím, že bychom si měli promluvit. Tak co máš na srdci?”
James se chvíli odmlčel aby přemýšlel, zda má Ell říct pravdu, ale netrvalo dlouho a začal znovu mluvit.
,,Víš, jak jsme spolu mluvili po svatbě tvoji paní?”
,,Jistě, že vím. Řekl jsi mi, že se mnou  necheš být a že tvoje vojenská kariéra je pro tebe všechno,” spustila opovrhovaně dívka.
,,Tohle jsem neřekl, ale to je jedno. Chci ti říct něco důležitějšího. Od té doby jsem si všechno nechal projít hlavou. To byl taky důvod, proč jsem za tebou nepřijel. Přemýšlel jsem nad tím, jak jsi mi říkala, že zabíjím desítky lidí denně. Není to úplně pravda, ale opravdu jsem zabil již hodně lidí a uvědomil si, že to tak nechci. Nechci nadosmrti být vrah a připravovat ostatní o život. Nechci žít v táboře s vojáky, kteří se radují z toho, kolik lidí usmrtili a ještě za to dostávají peníze.”
,,A co tedy chceš?”
,,Tebe. Ano, chci s tebou žít, vzít si tě a mít s tebou kupu dětí, ale záleží, jestli chceš to samé.”
Ellii bušilo hlasitě srdce a její oči jiskřily štěstím.
,,Ano, chci to taky!,” vykřikla nadšením, rozeběhla se k Jamesovi a políbili se.

Tak zase po trošku delší době se hlásím s novou kapitolou. Je to tím, že v poslední době mám trochu problém s tím najít rychle nápad, se kterým bych byla více méně spokojená. I když teď z toho začíná být pořádné klišé. Doufám, že se bude líbit a děkuji za všechna votes a přečtení.

Moc bych vám chtěla poděkovat, protože kniha po vydání minulé části přeskočila 3K přečtení. Moc moc díky.😍😚💗