Kdo jsem?

Naděje

Ještě ten večer dal Keitho připravit polovinu vojáků na stráž, aby hlídali, kdyby chtěli žoldáci napadnout vesnici. Ale to se nestalo.

Ráno bylo jako každé jiné. Keitho se nejspíš dobře vyspal, jelikož Ellii nevynadal, že zase zkoušela vařit. Vklidu snědl, co uvařila. Ve chvíli se ho Ellia zeptala.
,,Tak co? Nějaké novinky ohledně těch cizích vojáků?”
Keithovi vůbec nevadilo, že se na to ptá a odpověděl jí.
,,Ano. Jsou to žoldáci, které si najal nějaký Ilirio. Vede to tam nějaký 30 lettý kluk se světle hnědýma vlasama s nějakým kamarádem, co špatně chodí na jednu nohu a má černé kudrnaté vlasy.”
Když to zaslechla, hned se jí srdce hladitě rozbušilo nadějí. Co když to je James? Co jestli žije? To raději manželovi neřekla a vysoukala ze sebe jenom.
,,Aha.”
,,Ty asi nebudeš vědět, kdo to je viď?”
Elliu překvapilo, že se jí Keitho ptá zrovna na tohle.
,,Ne, nejspíš ne.”
,,Už budu muset jít. Pošlu za nimi posla. Tak se měj,” rozloučil se Keitho a spěchal za svými vojáky.

Když odešel, vzala si Ellia nějaký plášť a vydala se do tábora žoldáků. Za nějakou chvíli se v něm ocitla. Kráčela mezi stany, všichni se divili, co mezi nimi dělá dívka. Snažila se najít muže, co kulhá. Ale marně. Všechny, co potkala, chodili normálně. Když došla na konec tábora, radši to vzdala a šla zpět do vesnice. Vtom zaslechla, že někdo jde za ní. Otočila se, ale nikdo tam nebyl. Celou cestu za sebou slyšela kroky a šustění listí, ale vždy, když se otočila, nikdo tam nebyl. V jednu chvíli jí to nedalo a začala křičet.
,,Jamesi, jestli jsi to ty, prosím ukaž se. Nenech mě dál trpět! Prosím!”
Ale marně. Nikdo se neukázal. Z očí jí začaly téct slzy a utíkala do vesnice.

Rychle šla do domu, zamkla dveře, lehla si na postel a začala brečet. Vyrušilo jí až klepání na dveře.
,,Ell, odemkni, to jsem já,” křičel Keitho
Rychle vstala z postele, utřela si slzy a spěchala otevřít manželovi.
Když odemkla, Keitho se zarazil.
,,Ty jsi brečela?”
,,Ne, jenom mi něco spadlo do oka a hrozně to štípalo,” zalhala Ellia.
,,Nechceš na to něco přinést?”
,,Ne to je v pořádku. Už to je venku.”
,,Tak dobře.”
,,Co? Nějaké novinky ohledně posla?”
zeptala se Ellia ze zvědavosti.
,,Ano. Jejich vůdce říkal, že posly nepřijímá a že jestli mu chci něco sdělit, že za ním mám dojít osobně.”
.,Co budeš dělat? Může ho napadnout nějaká strašná věc,” předstírala Ellia, že se o manžela bojí.
,,Pojedu za ním,” odpověděl jí Keitho.
,,Chceš jet už teď?”
,,Jo. Chceš jet snad taky?”
,,Ne. Raději zůstanu tady a budu uklízet.”
,,Dobrá.”
Keitho opustil dům a Ellia z okna sledovala, jak s ostatními muži odjíždí pryč. Potom se nenápadně vyplížila z domu do stájí, kde si vzala nějakého koně a jela k táboru žoldáků.