Kdo jsem?

Kastamer

Cesta do Kastameru trvala čtyři týdny, jelikož je to nejjižnější království, o kterém Ellia slyšela. Když vystoupila ven z kočátu, přejelo jí po kůži příjmné teplo. I hned, co zahlédli cizí kočár, seběhli se k němu skoro všichni sluhové a začali vykládat těžká zavazadla. Oběma dívkám připadali zvláštní, jelikož všichni měli tmavou kůži. Po chvíli k nim přistoupil nějaký muž, nejspíš to tu měl nastarosti a pravil.
,,Vítám Vás lady Pearl u nás v Kastamerském království. Sluhové Vám vezmou zavazadla a odvedou Vás do Vašeho pokoje,” poté dal povel sluhům. Ti se chopily těžkých zavazadel a mířili do hradu.
,,A já?” tázala se muže nejistě Ellia.
,,Ano, ovšem. Ty si později přijdete pro své věci a některá ze služek ti ukáže tvoji místnost,” odbyl ji otráveně muž a ihned spěchal do hradu.
Ellia neváhala a ihned spěchala za svou paní. Ta již stála před pokojem, ke kterému ji přivedli sluhové. Byla poněkud nervózní. Místnost byla úplně jiná, než u ní doma. Vlastně všechno zde bylo jiné než znala. Po chvíli se odhodlala a vstoupila společně s Ell do pokoje. Pearl jemně přejížděla rukou po mahagonovém nábytku zdobeném perlami a zlatem.
,,Přejete si něco?” tázala se Ellia
,,Ne, můžeš jít,” pravila dívka zdrceným hlasem. Ani Ellia svou paní nepoznávala, ale myslela si, že odpočinek po dlouhé cestě udělá Pearl dobře, a tak raději opustila její pokoj a spěchala pro svá zavazadla, ačkoliv měla jenom jeden kufřík s náhradními stejnokroji a něco málo, co jí ze všech těch cest zbylo.

Když dorazila zpět na nádvoří byl kočár i s jejím zavazadlem pryč. Kupodivu to s ní nic neudělalo. Nezačala nervózně pobíhat okolo a křičet. Vlastně byla ráda, že všechny věci, které ji připomínaly minulost jsou pryč. Jenom pokrčila rameny a šla do zámku hledat nějakou služku, která by jí ukazala její pokoj.

Bloudila chodbami a ve chvíli se ztratila. Dostala se chodeb, které byly zdobeny krásněji, než ty předešlé. Byly na nich různé ornamenty a obrazy zdobeny zlatem a drahokamy. Po pár krocích se dostala do síně, která spojovala tři chodby a uprostřed stála velká, bohatě zdobená fontána, ze které stříkala průzračná voda. V rozjímání nad tou vší krásou ji vyrušilo hlasité vzdychání a hlasité výkřiky vycházející z jedné z místností poblíž. Lekla se a potichu utíkala zpět do chodby, kterou sem přišla. Zastavila se za rohem a začala se zhluboka nadechovat a vydechovat. Po chvíli se zklidnila a chtěla odejít jinam hledat cestu, když vtom se dveře od pokoje, ze kterého ještě před chvílí vycházely zvuky otevřela a z nich vyšle dívka tmavé pleti mířící do chodby, kde byla Ell.

Elli chtěla začít utíkat, ale cizí dívka si jí všimla a zastavila ji.
,,Ty jsi nás odposlouchávala?” tázala se přísným tónem.
,,Ne, jenom jsem se ztratila,” odpověděla nervózně Ell.
Dívka tmavé pleti si ji začala porozně prohlížet.
,,Ty budeš ta od budoucí královny viď?” pokračovala v otázkách.
,,Ano.”
,,No ty hadry jsou příšerné. Tvoje paní je nejspíš úplně bez vkusu.”
,,Já vím. To oblečení je příšerné, ale ještě ses mi nepředstavila.”
,,Jsem Kerah. Služebná v tomto paláci a ty dívko v ošklivých hadrech?”
,,Jmenuji se Ellia a jsem osobní služebnou lady Pearl.”
,,Ty jsi ta nezodpovědná služka, kteté máme ukázat pokoj. No tak pojď. Ukážu ti ho,” nabýdla se Kerah a společně s Ell odešly do přízemí.

Tentokrát procházely chudými bílými stěnami, které občas vyrušily nějaké dveře. Došli až na skoro nakonec chodby a Kerah otevřela jedny ze dveří. Obě dívky vstoupily dovnitř. Pokoj byl celkem prostorný. Skládal se z jedné větší postele, stolu s židlí a svícnem a jedné skříně.
,,To je můj pokoj?” tázala se Ell.
,,Ano, odpověděla Kerah.
,,Přinesli jsme ti sem i věci, které sis nechala v kočáře. Tak se tu zabydli a kdyby jsi něco potřebovala, tak bydlím naproti,” rozloučila se Kerah a opustila místnost.