Ellia bydlí na hradě v království Westsword. Král se o ni stará již od jejího narození i když nebyla jeho dcera. Ellia neví, kdo jsou její praví rodiče. Často od sloužících slýchávala, že je králův bastard, ale sama věděla, že tomu tak není, protože...
Ellia s Pearl měly vymyšlený plán k útěku z paláce ale také nezapomínali vynášet z pokoje měšce peněz k jejich dalšímu životu a na armádu, jelikož by pro Pearl bylo mnohem obtížnější přelézat po římse s kapsami plnými peněz. Měšce si vždy při východu z Pearliny ložnice schovala Ellia pod sukni. Měla štěstí, že při opouštění místnosti ji vojáci nekontrolovali.
Přesně v poledne přinesla své paní oběd, aby se posílila před namáhavou cestou, která je čekala. Nezapomněla ani na své šaty. Byly to ty, které jí darovala Kerah. Pearl si je ihned vzala a šla se převléknout. ,,Co myslíš poznají mě?" vyptávala se služebné. ,,Obávám se, že ano. Bylo by jistější, kdybychom zkusily utéci v noci," odpověděla Ell. ,,To by u mě byl již můj manžel a kdo ví co by mi prováděl," pravila Pearl a dále se přihlížela v zrcadle. ,,Mám nápad," vyklouzlo z ní, rychle se přemístila ke své skříni a začala se přehrabovat mezi hromadou zdobených šatů až vytáhla dva pláště.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Takhle by nás už nemuseli poznat. Na, tady máš," řekla Ell a podala jí ten zelený, ,,Je krásný. Děkuji," poděkovala a zkusila si jej. Padl jí jako ulitý. Pomalu přistoupila k zrdcadlu a začala se v něm prohlížet. ,,Sluší ti, ale chybí ještě jedna věc," pravila Pearl. ,,A jaká?," divoká se Ell. Královna přešla k truhlici, kde byly poslední tři měšce zlata. Všechny je vzala a schovala do kapes v Elliiném plášti, které byly na vnitřní straně. ,,Nezapomeň je všechny dát do jezdeckých brašen a nech připravit koně. Brzy budu u tebe," vysvětlovala Pearl a v tu chvíli otevřela dveře a šoupla služebnou ven. Ta se snažila dělat, jakoby nic, i když vedle ní stáli dva vojáci se zamračenými výrazy. Lehce se pousmála a poklidně odkráčela do stájí zařídit vše potřebné.
Uvnitř stájí byl jeden štolba, který právě dával koním napít. ,,Přeješ si něco?" ptal se ihned, co spatřil Elli. Ta nervózně překročila práh a začala si prohlížet koně. ,,Ano, potřebuji dva koně. S jednou přítelkyní potřebujeme odjet do města vyřídit nějaké důležité věci." ,,Ach, už chápu. Služky si jdou pořídit nové šaty, viďte. To je tu často. Umíte vy jezdit vůbec na koni?," vyptával se mladík. ,,Ano, umím. Učil mě strýc," vysvětlovala Ell a v tu chvíli si vzpomněla, jak ji učil Freon jezdit ne koni. Bylo jí tehdy sotva deset let a společně s ní učil i svou dceru Lorel. ,,Tak dobrá, ale do soumraku musejí být koně zpátky," varoval ji mladík a začal jí připravovat dva koně havraní barvy. ,,Neboj. Budou tu," zalhala a utíkala do svého pokoje pro všechny měšce od Pearl.
Mezitím se již královna připravovala na útěk. Měla na sobě již Elliiny šaty, svůj rudý plášť a také pár drahách šperků, které by se jim mohly hodit. Jediné, co jí chybělo, byla odvaha. Měla hodně velký strach, jelikož mezi balkony byla dva metry velká mezera a jedinou možností, jak se přes ni dostat, bylo po úzké římse. Z okna zahlédla, jak podkoní má již venku přichystané dva koně a Ellia dává do brašen nenápadně měšce. Pearl se snažila myslet i na ni. Nemůže to přeci teď vzdát. Jí by manžel mohl zabít a to stejné by mohlo potkat i Elliu. Dala si přes hlavu kápě, vešla na balkon a její oči směřovaly na úzkou římsu. Zhluboka se nadechla a vydechla, přelezla na druhou stranu zábradlí a nejistě jednou nohou stanula na římsu. Připadala jí ještě užší, než zdálky. Očima hleděla upřeně na stěnu a snažila se najít body, kterých by se mohla chytit. Kousek od ní byli dva chrliči. Nejistě se jednou rukou pustila zábradlí a snažila se chytit alespoň kousku sochy. Povedlo se jí to a vzápětí přidala i druhou ruku. Teď věděla, že musí postupovat rychle, aby si jí náhodou nevšiml nějaký z vojáků u hradeb. Na římsu dala i svou druhou nohu a svižně i když nejistě po špičkách pokračovala vpřed. Šlo jí to poměrně dobře, leč se trochu třepala strachy. Oddechla si až, když pár centimetrů od sebe spatřila zábradlí druhého balkonu. Rychle se jej rukama chytla a nohy přitáhla blíže. Přelezla zábradlí a nenápadně nakráčela na chodbu. Tentokráte již jistěji šla vpřed a po několika minutách se objevila na nádvoří. Ihned si stáhla kápě více do čela a přistoupila až ke své služebné, která již nějakou chvíli čekala u koní. Obě dívky se na sebe záludně, leč nenápadně pousmály, každá nasedla na svého koně a skrz brány opustili palác.
Jsem tu opět s další kapitolou, doufám, že se bude líbit a jako vždy bych chtěla poděkovat za všechna přečtení a votes. 😊😍
