Zůstaň s přáteli, válečníku...

Mladá léčitelka

"Třpytko! Třpytko, hej!"
Hlasy několika učedníků se mladé kočičce zavrtávaly do uší jako lýkožrouti do stromů. Zatímco mířila k léčiteli Říčního klanu, snažila se je zoufale ignorovat. 
"Třpytko! Sakra, mňoukám na tebe!"
Do cesty se jí postavila huňatá kočka s pískovou srstí a několika hnědými pruhy na zádech. "Chci se zeptat, jestli ti už Hvězdný klan sdělil nějaké to poselství, když už jsi ta budoucí léčitelka." Při těchto slovech se jí z krku vydral potlačovaný smích. "Neřekl ti zas něco o té obludě, co číhá v řece? Víš co, té velké ještěrce, co nás má všechny sežrat!"
Kolem ní propukl smích ostatních, válečníků i učedníků, a stříbrná kočička sklopila oči k tlapkám. Pak bez jakéhokoli slova pokračovala v cestě. 
"Co? To mi na to ani nic neřekneš?" prskla písková učednice a potlačila nutkání ji seknout. "No tak! Takhle nikdy v boji nepřežiješ, musíš se naučit alespoň nahánět strach! I když s tvým výcvikem ti to asi jen tak nevyjde!"

Kočka se zastavila. 
"Já nebudu bojovat..." mňoukla tiše. 
"Cože to?" 
"Já nebudu bojovat, Duno!"
"A jak to asi tak můžeš vědět, Třpytko?" kasala se Duna. "Nikdy nevíš, kdy se dostaneš do vážné situace a nebude tu nikdo z klanu, kdo by tě zachránil..."
"Budu léčitelka, nechci bojovat...a to s tou příšerou je pravda, jen ji teď nedávno chytli dvounožci a odv..."
"Jasně..." Kolem žlutavé kočky se rozezněl učednický smích. 
"Je to pravda!" trvala na svém Třpytka, ale na jejím hlasu bylo poznat vědomí, že jí stejně nikdo věřit nebude. Sklopila uši. 
"Třpytko, přestaň," zamručel jí za zády Lískáč a čumákem ukázal do menšího doupěte pod pařezem. "Pojď dovnitř, mám pro tebe nějakou práci."

"O co jde?" 
"V noci mi sem pronikly žáby a přeházely to tu, mohla bys to uklidit?"
"Už zase?" Budoucí léčitelka nespokojeně švihla ocasem. "Nic jiného? Už jsem ti dokázala, že umím léčit stejně dobře jako ty...dokonce i občas slyším sdělení Hvězdného klanu..."
"Jistě, ta obří ještěrka byla zaručeně skutečná," sykl kocour.
"Vždyť tam byla! Viděla jsem, jak ji pak odváděli dvounožci, když jste se všichni schovali..."
"Ukliď to tu, prosím..."
Zjevně ji neposlouchal. A to ji naštvalo. 
"Tak mám tak pocit, že my tyhle úkoly dáváš kvůli strachu, že tě brzy vystřídám..." obořila se na něj a naježila fousky. 

Jeho uši se postavily do pozoru a probodl ji naštvaným pohledem. 
"Jen si nemysli, má milá učednice, já tu budu ještě hodně dlouho," zasyčel pronikavě, až se stříbrobílé kočičce zježily chlupy za krkem. "Proč si tedy rovnou nenajdeš jiný klan, když jsi tak dobrá?"
"No..." Třpytka stáhla uši dozadu, aby potlačila pocit méněcennosti. "...to protože jsem věrná klanu! Sám jsi mě to učil..."
"Je dobré vědět, žes poslouchala," zamručel a začal si věci sám uklízet. "Teď, když už mi nechceš pomoct, co kdybys skočila nachytat ryby pro zbytek klanu?"
"Fajn..." mňoukla tiše kočka a zamířila pryč z jeho doupěte. 

Když ale dorazila k řece, místo lovu se zadívala na svůj odraz. 
"Co dělám špatně?"
Vzpomněla si na to, jak si jako kotě zasekla dvounožčí návnadu do tlapky...a pár dnů na to se stala učednicí...tak jí rovnou dali jméno Třpytka. A přestože se snažila sebevíc, aby byla dobrou učednicí a jednoho dne i léčitelkou, vždycky se jí zdálo, že klan se na ní dívá spíš jako na přítěž než pomoc. 
Možná vážně nejsem tak dobrá, jak si myslím, pomyslela si a se sklopenýma ušima začala číhat na nějakou neopatrnou rybku. Žádná se neobjevovala. Lískáč má určitě dobrý důvod mi dávat zrovna tyhle nepodstatné úkoly...ne?
Vybavila si, jak se jedna skupina koťat kdysi vydala na dobrodružnou výpravu. Všechna z nich se vrátila se šrámy a zraněními a nebýt asi dvou válečníků, kteří je našli, kdo ví, jestli by se vrátila. 
Lískáč byl v ten den někde pryč hledat bylinky a ona je tedy musela ošetřit sama. 
A povedlo se, všechna z nich svá zranění přežila!
Tak ale...proč ji klan bere takhle špatně? Všichni se jí smějí. Někteří od té doby, co si zarazila třpytku do tlapky, jiní od té zprávy s obří zubatou ještěrkou. Ano, za záchranu koťat sice projevili vděčnost, ale pak...

Hrábla tlapkou do vody a v drápech jí uvízla malá rybička. Přebrala ji do zubů a položila vedle sebe. A potom spatřila další...velkou. Sice plavala víc v hloubce, ale to pro mladou říční učednici nemohlo znamenat problém. Přikrčila se a s naježenou srstí a vytaženými drápy se odrazila od břehu. 

Tak, zde je nový příběh s válečnickou tématikou! :3
Snad se vám bude líbit :)