Zůstaň s přáteli, válečníku...

První střet

"Vypadáš smutně," ozvalo se za budoucí léčitelkou a tu do čumáčku udeřil známý pach. 
"Ahoj Bílá stopo," mňoukla a obtočila ocásek kolem tlapek, aby si válečnice mohla lépe sednout. "Proč si to myslíš?"
"Viděla jsem, jak se ti smáli ostatní učedníci..." Černá kočka si sedla vedle ní a zamhouřila své tmavě modré oči směrem na řeku. "...je to škoda."
"Co konkrétně?"
"No, že se ti smějí...a že dostáváš zprávy, kterým nikdo nevěří."
"Takže ani ty mi nevěříš?"
Mladá válečnice se na stříbřitou kočičku dlouze zadívala. Třpytka nebyla kočka, která by lhala...většinou byla tichá a pravdomluvná. 
Zacukala fousky. 
"Věřím...jen to tvrzení je...trochu neuvěřitelné." Bílou tlapkou hmátla do vody a začala si pohrávat s kouskem řasy, který se jí uchytil mezi drápky. 
"Já vím..." Třpytka roztáhla uši do stran, ale pohled na válečnickou kamarádku, která se teď marně snažila dostat řasu pryč, ji trochu rozveselil. 
"Pfff!" Bílá stopa po marné snaze vyprskla kousky zelené břečky a dala se do úpravy kožíšku. 
"Pfff!" potlačila léčitelská učednice smích. 
Zdálo se, že to černé kočce vůbec nevadí, spíš naopak, možná se snažila svou mladší kamarádku rozesmát. Jen se otřepala a vstala ze země. 
"No, budu se muset vrátit do tábora, momentálně jsou tam jen matky s koťaty. Ostatní učedníci šli lovit, zbytek válečníků označit území...někdo musí zůstat v táboře a dohlédnout na to, že je všechno jak má." S těmito slovy se otočila a zamířila pryč. 

Když se později kousek od Třpytky válela hromádka jejích rybích úlovků, zaslechla známé, věčně se řehtající hlasy. Automaticky stáhla uši dozadu a ocáskem sevřela své přední tlapky, jako by se tím snad mohla před ostatními učedníky schovat a zahladit svůj pach. Takhle to však bohužel nefungovalo. 

"Tak co, Třpytko? Prý jsi dostala od Lískáče vyhazov."
Duna doskočila na kousek trávy vedle ní a provokativně zašvihala svým hustým ocasem. 
"Nedostala, jen mě poslal lovit," mňoukla tiše Třpytka a snažila se soustředit na lov dalších ryb. 
"A kolik jsi toho nalovila?" Učednice přejela pohledem hromádku malých rybek se třemi mloky a jedním candátem na vrchu. "Pěkný. Veliteli se určitě bude líbit, až mu to všechno přinesu."
Budoucí léčitelce se vztyčily uši a panenky zúžily do čárek. 
"Ale...já je nalovila..." zasyčela na Dunu s trochou vzteku v hlase. 
"Co když si je vybojuju?" prskla pískově žlutá kočka a přikrčila se, jako by se už předem připravovala na boj. "I když ty vlastně nebojuješ, co? Takže ti určitě nebude vadit, když si je přivlastním. Na Křivého měsíce MŮJ úlovek jistě zapůsobí tak moc, že ze mě možná rovnou udělá válečnici! Možná bych tě pak mohla dostat od Lískáče a trénovat tě sama! Určitě by za to byl rád!" 
Její slova zaslechli ostatní učedníci, kteří se seběhli okolo a pobaveně celou show sledovali. Někteří Dunin proslov ohodnotili povzbudivým smíchem či narážkami. 

Stříbro-bílá kočka sklopila zrak a udělala krok dozadu, kde ji přivítala slabá vlna volně proudící řeky. Přála si, aby tu byla Bílá stopa nebo kdokoli jiný z válečníků, který by měl dost rozumu...nebo lítosti...jí pomoci. Jenže ať se dívala kamkoliv, nikoho neviděla. Stála mezi řekou a hrstkou učedníků, kterou vedla nejpopulárnější a nejbojechtivější učednice z celého Říčního klanu.

"V tom případě je to pro tebe trochu potupa," ozvalo se syčení z protějšího břehu a všechny do čumáčku udeřil podivný kyselý pach. "Stát se válečnicí jen díky úlovku léčitelské učednice? Teď se jí směješ, ale teoreticky by to byla ona, kdo by tě na to místo dostal." Na kameny v řece dopadly světlé tlapky a neznámá kočka skočila těsně za stříbřitou učednici. "Takže bys ji měla spíš uctívat...ne snad?"
"Co...Co tady děláš? Co tu chceš?!" Duna udělala krok dozadu a snažila se zachovat pevnou tvář i výraz. "Tohle je naše území! Stínový klan sem nemá přístup!"
"Jak mi to dokážeš?" prskla zle kočka a světlé pruhy na jejích bocích se zavlnily ve větru. "Jen několika urážkami z tvé nevymáchané tlamy? Žádný div, že jste se mému klanu nikdy nepostavili."

Třpytka zůstala sedět na místě a ani se nehnula.
Stínová válečnice...co tady dělá? Proč se mě zastává? Co tu vůbec chce?

"Chceš snad, aby se to změnilo?" Písková učednice se naježila a zůstala v přikrčené pozici. 
"Nemyslím si, že nějaký učednický spratek by zvládl svůj klan dobře reprezentovat." Stínová kočka přešla před Třpytku a také se naježila. Ke své protivnici se postavila bokem. "Odejdi, ty i tví kamarádi. Přeci nepotřebujete mít vyprášené kožichy..."
"Dobře," prskla Duna, ale hned na to se s bojovým řevem a vytaženými drápy odrazila od země. "Hned po tom, co ho já vypráším tobě!"