"Když se anděl narodí, dostane úkol. Takové své poslání, které musí vykonávat již navěky. Třeba strážní andělé dávají pozor na lidi, jako jsi ty. Každý z nás má svůj úděl. Já jsem anděl dávající lásku. Všem a spravedlivě. Ani nevíš, jak těžký úkol to je."
"Jak se rodí andělé?" Skočil jsem mu nevhodně do řeči.
"Přeci je stvoří Bůh, jak jinak? Dávat lásku všem úplně stejně je nesmírně těžký úkol. Nesmíš mít oblíbeného přítele, nesmíš se zamilovat, nesmíš nikoho nenávidět. Vždy jsem v tom byl dobrý. Jenomže pak přišla ona. Jediný pohled na ni pohnul mým srdcem, oslepil mě a já věděl, že ji miluji. Byla přenádherná. Měla dlouhé stříbrné vlasy až na zem, nádherně zářily. I její oči byly stříbrné, veselé a plné lásky. A ty plné rudé rty, tak nádherně tvarované. Když se usmála, na tváři se jí objevily dva roztomilé dolíčky. Její šat hrál všemi barvami a nádherně zdůrazňoval její dokonalou postavu. Voněla. Ta vůně se nesla široko daleko."
"Jak se jmenovala?" Zeptal jsem se. Vážně mě zajímala andělská jména.
"Aurora. Aurora...Aurora..." Líbilo se mi, jak tiše, zasněně a s obrovskou něhou a láskou opakoval její jméno. Chápal jsem, jak se cítí. Také jsem ztratil milovanou osobu.
"Aurora je nejkrásnějším stvořením v celém vesmíru. Podívala se na mě a usmála se. Dal jsem ji květinu, rudou růži, hodila se jí ke rtům, stejně rudým. Od té doby jsme se setkávali každý den. Byli jsme velice mladí. Věděl jsem však, že se nesmím nechat unést. Znal jsi ty někdy krásnou dívku?" zeptal se najednou.
"Ano, znal jsem krásnou dívku." Odpověděl jsem a při pomyšlení na ni jsem se mírně usmál.
"Miloval jsi ji?"
"Ano, miloval jsem ji. Byla tak báječná a krásná, že jsem si ji dokonce vzal, ale to už je dávno. Teď už spolu nejsme."
"Ale láska přeci trvá navěky," odvětil s velkým překvapením v hlase anděl.
"U lidí to tak ovšem vždy nebývá. U nás trvá láska obvykle velmi krátce. Ale pokračuj ve svém příběhu, prosím."
"Jméno Aurora znamená ranní červánky nebo jitřenka. Aurora tedy měla za úkol každé ráno shromáždit červánky a dbát na jejich včasný příchod a odchod. Byla úžasná, jak tam tak stála v ranním svitu, sluneční záře se jí odrážela od třpytivých vlasů a vánek si s nimi lehce pohrával. Obvykle jen stála, měla zavřené oči a usmívala se. Měla tu nejkrásnější duši a nejdobrotivější srdce ze všech. Aurora."
