Poslední polibek.

17 4 0
                                    

Sedím na tvrdé bukové lavici. Na takové, které v kostele můžete normálně nalézt. Slova, jenž se linou knězovi z úst se proplétají a nakonec neslyšíte nic jiného než hukot. Anne leží v otevřené rakvi pod oltářem, vypadá jakoby spala. Ničivé je to, že to je lež. Ano spí. Spí nekonečným spánkem mrtvých. S posledním rozloučením vztanu a přitisknu Ann rty na ledové čelo. Dávám jí poslední sbohem a tak se chci rozloučit pořádně. Je to poslední polibek, který ji budu moci věnovat.

A řeknu tu větu, kterou jsem jí vždy šeptal tichými slůvky před spaním:

"Spi sladce drahá Anne."

Pád Do TichaKde žijí příběhy. Začni objevovat