Poslední sbohem.

8 1 0
                                    

Sedím u jejího lůžka. Ann vedle mě sladce oddechuje.

Spí.

Její ruka držící tu mou, zesílí stisk. I její hluboké dýchání se změní. Probudí mě to z polospánku.

Když otevřu oči spatřím ty její. Její moudrý něžný pohled mě sráží na kolena.

"Lásko." Zašeptá.

"Vím, že tu už dlouho nebudu." Její hlas je slabý, ale slova jsou silná.

"To neříkej drahá." Zavře oči.

"Ale já ti to chci říct, dokud ještě mohu." Zpod řas se jí odkoulí jedna slza.

"Miluji tě. Vždy jsem tě milovala a chci abys to věděl." Pootevře oči.

"A vždy tě budu milovat, i když tu nebudu. Budu v tvém srdci, a až příjde tvůj čas, opět se setkáme." Teď jsem nemohl pohlédnout zase já na ni.
Cítil jsem to vlhko, co jsem měl na tváři.

Cítil jsem její slabou ručku jak zvedla tu mou aby ji políbila.

Cítil jsem to jemné pohlazení palcem v mé dlani. Hladíc mě celé vteřiny, minuty, hodiny. Oplácel jsem jí ho.

Cítil jsem jak její stisk ruky zeslábl, až nakonec zmizel.

Moje Ann zemřela.

"Sbohem Ann."

Pád Do TichaKde žijí příběhy. Začni objevovat