Teď!
Obratně jsem se otočil a než si kdokoliv stačil uvědomit, co mám v plánu, dostal jsem se svému vězniteli za záda. Využil jsem chvilky překvapení a shodil ho na zem. Zatímco se snažil vyklouznout, zatlačil jsem ho nohou k zemi a ruce zavázané provazem se snažil zvednout co nejvýše. Můj obratný pohyb způsobil, že měl provaz, který nás takřka svazoval dohromady, obmotaný kolem krku. Mladík přidušeně volal o pomoc, ale nikdo z přítomných se neodvažoval ani pohnout, natož se vrhnout na pomoc skoro mrtvému člověku. Vytáhl jsem ruce ještě výš. Stačilo pár okamžiků a hlava mu klesla. Přestal sebou mrskat a ležel mrtvý na místě.
Začal jsem se smát. I mě samotného překvapil můj děsivý smích. Nebyl to smích patnáctiletého chlapce, nýbrž starého a životem zbičovaného trestance. A to se mi líbilo. Smál jsem se muži, ležícímu stále pod mou nohou, smál jsem se lidem, kteří na mě až s posvátnou hrůzou civěli. Smál jsem celému světu. Smál jsem se, i když mě dvě silné paže chytly a táhly směrem pryč. Smál jsem se jejich naivitě. Mysleli si, že jsem se změnil. A za rok si to budou myslet znovu. Historie se bude opakovat a já se budu pořád smát.
ČTEŠ
Vzpomínky chladnokrevného vraha
Historical FictionJe jen chladnokrevný vrah. Říkají, že nemá city. Je to pravda? Není! On cítí. Cítí radost z každého mrtvého těla padajícího na zem. On miluje. Miluje svůj nožík celý od krve. On nenávidí. Nenávidí ty špinavé děvky. Nenávidí svou matku. Proto zabíjí...
