Čerstvý vzduch mi svištěl kolem uší, tak jsem běžel rychle. Dupot strážníků za mnou ustával, ale já nezpomalil. Nevím, jak dlouho jsem běžel. Kolem mě byl najednou les a nademnou svítil měsíc. Netušil jsem, kde se nacházím, ale nezbývalo mi nic jiné, než zde přespat. Najednou jsem uslyšet šramot. Z nedalekého křoví cosi vyskočilo. Králík. Výborně! Holýma rukama jsem ho chytil a jediným pohybem mu zlomil vaz. Večeře je zajištěna.
Když jsem ho později opékal na malém ohýnku, vzpomněl jsem si na svoje dětství v sirotčinci. Právě tam jsem se naučil vykřesat v případě nouze oheň. Nebylo to špatné dětství, ale já vždycky mířil výš. Byl jsem něco víc, než ta laciná chátra. Nestáli mi ani za to, abych na ně promluvil, natož abych tam navazoval jakási přátelství. Nestranil jsem se lidí, protože bych byl introvert, jak tvrdil ten cvokař, kterého na mě zavolali. Stranil jsem se proto, že mi ti spratci nesahali ani po kotníky. Přesto však je pro ně dnešek nejšťastnější den v životě, jelikož jsou konečně volní, zatímco já tady sedím uprostřed lesa jako nějaký tulák. Jaká ironie. Nenáviděl jsem svět. Nenáviděl jsem nespravedlivost života. Nenáviděl jsem lidi. Čím víc jich tedy zabiji, tím bude svět lepší a život spravedlivější. Ale nejvíce, nejvíce jsem nenáviděl ty, které prodávaly své tělo. Jakkoliv jsem byl na tom špatně, nikdy bych neklesl tak hluboko. Nenáviděl jsem tu, jež mě přivedla na tento nespravedlivý svět.
ČTEŠ
Vzpomínky chladnokrevného vraha
Tarihi KurguJe jen chladnokrevný vrah. Říkají, že nemá city. Je to pravda? Není! On cítí. Cítí radost z každého mrtvého těla padajícího na zem. On miluje. Miluje svůj nožík celý od krve. On nenávidí. Nenávidí ty špinavé děvky. Nenávidí svou matku. Proto zabíjí...
