Vzpomínky chladnokrevného vraha

13.4. 1868

Probudil mě křik. "Máme ho, nemůže utéct!" okamžitě jsem se zvedl. Země pode mnou byla uválená a já se musel ušklíbnout. Alespoň nějaké kytky jsem zabil. Stál jsem nehnutě. Pouta už jsem přetrhl včera, takže ruce byly volné. Vytáhl jsem pistoli a klidně na ně zamířil. Potom jsem začal střílet. Snažili se mě také terfit, ale já jim nedal šanci. Zanedlouho leželi všichni na zemi tisknouc si nohy. To byl můj cíl, chtěl jsem, aby dostal tentokráte šanci můj drahocenný nožík. Vytáhl jsem ho a zamířil k prvnímu zraněnému. Mohutný chlap ostříhaný na ježka skučel na zemi. Bylo mi z něj zle. Očividně musel být velmi silný, ale svojí silou plýtval tím, že sloužil u policie. Navíc tu teď kňučel jako malá holka. Znechucené jsem mu vrazil nůž do břicha a nechal ho krvácet. Netrvalo dlouho a křik ustal. Zbývali dva. Starší muž s plnovousem chraptěl na zemi a snažil se nekřičet. Jakoby si myslel, že ho to zachrání. Naopak. Rozčílilo mě to. Pohrál jsem si s ním tedy víc než s tím prvním. Jeho plnovous se zabarvil krví po té, co jsem mu vypíchl oko. To už křičel. Nacpal jsem mu tedy obě jeho oči do úst. Pomalu odléval bolestí, musel jsem si tedy pospíšit. Jeden zásah do srdce a bylo to. Zbýval poslední. Ten, co křičel.

Dva kroky k němu. Připomínal mi krysu. Malý, nenápadný, opelichaný a s výrazným předkusem. Bylo mi jasné, že bude smlouvat. Klidně by pozabíjel vlastní rodinu, jen aby se zachránil. Z něho mi bylo nejvíc zle. A tak jsem si s ním pohrál. Na jeho tělo jsem začal kreslit různé ornamenty. Na rukách jsem mu jen lehce obkresloval výrazné žíly, tak, abych žádnou nezasáhl. Na nohách jsem zarýval hlouběji. Podařilo se mi přeříznout pár svalů. Na jeho holá prsa jsem se jen podepsal. Pravé mučení teprve začínalo. Otočil jsem ho jedním pohybem na břicho a rozřízl ho mezi lopatkami. Slzy mu kanuly z očí. Byl moc hrdý na to, aby křičel, nebo dokonce omdlel. Viděl jsem lopatky, které jsem taky jedním trhnutím vyrval. Kamenem jsem mu potom přerazil páteř a odešel. Nechal jsem ho napospas vlastnímu osudu.