Justin's Nifty Fingers

Part 9.

Z pohledu Justina:

„Co je kámo? Dneska jseš nějak vedle.“ Ramenem do mě drkl Ryan a já se probudil z tranzu. Věděl jsem, co mi říkal, ale musel jsem si to několikrát zopakoval, abych pochopil podstatu věty. Otočil jsem k němu hlavu a pomrvil se na lavičce. 

„Jazmyn byla včera na večeři s nějakym kokotem a vůbec se mi to nelíbí,“ odfrkl jsem si a on vykulil oči. „Jdeš po něm?“ Překvapeně se mě zeptal, ale já pokroutil hlavou.

„Nikdy jsem ho neviděl, ale sere mě. Jazmyn je moje sestra, jak by ses cítil ty, kdybys věděl, že k někomu chodí? Co bys udělal?“

Zeptal jsem se ho vzhledem k tomu, že jsem chtěl vědět, jak bych se měl zachovat. „Rozbil bych mu hubu.“ Utrousil a já obrátil očima v sloup.

„Díky kámo, tím jsi mi fakt pomohl,“ odfrkl jsem a vstal. Vzal jsem do rukou basketbalový míč a začal jím triblovat do poloviny hřiště, kde jsem vystřelil – zásah.

Dvakrát jsem tleskl rukama a začal sám sebe povzbuzovat. „Zítra je zápas, tak nezapomeň na to, si vybrat nějakou sexy kočku, která vedle tebe zítra půjde.“ Doporučil mi, jako kdybych to nevěděl.

Pokroutil jsem nad ním hlavou a udělal pár triků. „Fakt se uklidni, je to jen nějakej kluk, se kterým stejně za měsíc nebude.“ Mykl rameny a já se na něj podíval se svraštěným čelem.

„Chodí s ním už půl roku ty debile.“ Vyhrkl jsem a tím na nás přilákal pozornost poloviny týmu, ale o pár sekund později se otočili zpět.

Ryan se nevinně zatvářil a poté vydechl. „Ups,“ dodal a odtribloval na druhou stranu hřiště. Nemohl jsem se na něj dívat bez toho, abych se nezasmál.

„Chlapy! Pojďte sem!“ Zvolal trenér a kývl hlavou k nám. Byl jsem celý uřícený a na to, že je teprve okolo půl osmé ráno jsem dost čilý. Přeběhl jsem k trenérovi a posadil se vedle něj na lavičku. Vytáhl tabulku a začal na ní fixem malovat čáry našich útoků.

***

Z pohledu Gemmy:

Spolu se Shannon jsem přešla do třídy, ve které se měla konat naše první hodina a povzdechla si. Připravila jsem si všechny věci na lavici a podívala se na ni.

„Gemmo?“ Oslovila mě a já kývla na znak toho, že ji poslouchám. „Nevím proč, ale poslední dobou se mi zdá, že se ode mě držíš stranou.“ Přiznala a já svraštila čelo.

„Proč si to myslíš?“ Zeptala jsem se nepříjemným hlasem, to jsem možná neměla dělat, protože její výraz ještě více zpochybnil.

Sklopila jsem pohled a tašku si dala bezpečně k nohám, aby mi na ni nikdo nešlápl. „Já nevím.. vídali jsme se každý den a včera jsi mi ani nezvedla mobil.“ Vysvětlila a já svraštila čelo.

Otočila jsem se a prohlédla si její zmatenou tvář, myslela to vážně. Oh, samozřejmě, co jsem si myslela?

„Promiň, ale měla jsem toho hodně do školy a večer mě Kieran vzal na večeři. Omlouvám se. Dneska zajdeme třeba do parku, fajn?“ Navrhla jsem.

Na její tváři se rozlil úsměv a já se uvolnila. „Dobře.“ Vydechla jsem a v kapse našla papír, kde jsem měla všechny poznámky.

„Jinak, proč tě Kieran proboha pozval na večeři?“ Se smíchem se zeptala a mě začaly cukat koutky. „Našel si holku,“ vysvětlila jsem a ona vykulila oči. „Cože? Kieran? Ten Kiaren? Tvůj bratr Kieran? Oh můj Bože.“ Na pár sekund jsem si myslela, že blázní.