Justin's Nifty Fingers

Part 24.

Z pohledu Gemmy:

Vešla jsem do budovy školy, okolo krku mohutný šál a stále jej kontrolovala. Nejen, že včerejšek pro mě byl kritický, ale také jsem byla ráda, že jsem v pořádku dorazila domů. Po tom, co se stalo mezi mnou a Taylorem jsem s ním ze slušnosti byla ještě asi hodinu a následně odešla na autobus.

V autobuse jsem ze strachu zaujala místo vedle trenéra, který mi – nečekaně – plnil hlavu nesmyslnými informacemi, které mě ani trochu nezajímaly. Dalo by se říct, že mi to jedním uchem šlo dovnitř a druhým ven.

Po dostavení domů jsem se zavřela v pokoji a téměř nevycházela. Byla jsem paralyzována a zkoušela všelijaké způsoby toho, jak bych mohla značku na mém krku zamaskovat. A to mě také donutilo nespat a téměř celou noc přemýšlet o výmluvách.

„Gemmo!“ Ozval se vedle mě hlas a já rychle trhla hlavou doleva, tam, odkud zvuk přicházel. Svraštila jsem obočí při pohledu na Shannon, která ke mně běžela. Prudce jsem zalapala po dechu, přeci jen jen to už několik dnů od doby, co jsme se naposledy bavili.

„Ahoj,“ nesměle jsem řekla přenesla váhu na druhou nohu. Shannon se nepatrně usmála a přešla ke mně blíž. „Kde jsi byla? Proč jsi mi nezavolala?“ Vyhrkla a já se však stále tvářila neutrálně.

Nedávala jsem najevo žádné emoce a zakousla se do rtu. „No...jo, promiň. Měla jsem moc věcí na práci a pomáhala jsem doma mamce.“ Pokrčila jsem rameny a poupravila si na krku šátek.

Její pohled mi podezíravý a zamračila se. „Od kdy pomáháš doma mámě?“ Vyhrkla a já se slabě pousmála. Pokrčila jsem rameny, „Od teď. Je to fakt složitý.“ Nechtěla jsem jí odseknout, tak jsem přidala druhou větu.

Ve skutečnosti to není vůbec složité, jen mám hodně práce s vyjitím ohledně času a uděláním si čas na ostatní věci. Tréninky třikrát do školního týdne se hodně podepisují na volném čase.

„Dobře,“ téměř zašeptala a dala se do kroku. Nechtěla jsem jí následovat, chtěla jsem jít do třídy sama, ale ona se ke mně otočila zpět a zamračila se. „Jdeš?“ Vyhrkla a já slabě přikývla.

Bylo mi divné jí odbýt a jít si svou cestou, tak jsem přešla k ní a doufala, že nezajdeme do zbytečných otázek. Zrovna když jsme přecházeli do chodby, Shannon do mě drkla ramenem a zalapala po dechu.

Prudce jsem k ní otočila hlavu a nechápavě se na ní podívala. „Támhle jde Ryan, pane Bože, mám pocit, že se rozteču.“ S energií mi šeptala do ucha a já se podívala tam, kam se dívala ona.

Žaludek se mi sevřel v moment, kdy jsem uviděla Ryana a hned za ním Justina. Jako obvykle byli spolu a mě to vůbec nepřekvapovalo.

„Co mám dělat?! Sakra, on se na mě dívá! Gemmo!“ Držela mě za rameno a zarývala nehty do mé kůže. Zasyčela jsem a vytrhla se jí. „Přestaň. Chováš se jako nějaká praštěná fanynka,“ odsekla jsem jí a ona se na mě překvapeně podívala.

Zalapala po dechu, jako kdyby nemohla uvěřit tomu, co jsem jí řekla a poté si povzdechla. „Promiň, ale on- pane Bože! On jde sem a usmívá se na mě!“ Opět začala a já protočila očima.

Otočila jsem se ke své skříňce, zadala kombinaci a otevřela ji. „Ahoj Shan.“ Slyšela jsem za sebou hlas Ryana a snažila se to co nejvíce ignorovat.

Upřímně mi nedělalo dobře to, že jsem cítila oči na svých zádech, ale nemohla jsem s tím nic udělat. Nemohla jsem se jen tak otočit a poslat všechny pryč jen kvůli tomu, že mi jejich pohledy vadily.