Justin's Nifty Fingers

Part 49.

 Z pohledu Gemmy:

Cítila jsem se strašně. S Jazmyn jsem ještě pár minut konverzovala, ale když mi došlo, že se k tomu nutím a cítím se špatně, omluvila jsem se jí a rozhodla se jít domů.

Když jsem přišla domů, k mému štěstí nikdo nebyl doma, takže jsem nemusela poslouchat řeči ohledně toho, jak pozdě jsem ze školy přišla. Bylo mi to divné, že nikdo vlastně není doma, ale během patnácti minut od doby co jsem přišla se otevřely dveře a vešel do nich Kieran.

„Ahoj,“ plaše jsem ho pozdravila a přisunula se blíže ke stolu, u kterého jsem seděla. Jedla jsem svačinu, kterou mi máma nechala v lednici s mým jménem.

Těžké kroky rušily ticho, ale vzápětí se Kieran posadil na židli naproti mně. Pomalu jsem zvedla pohled, pousmála se a vložila si další sousto jídla do úst. „Ahoj.“ Nakonec odpověděl dost nízkým hlasem.

Vydechla jsem předtím, než jsem vstala a přešla k lince. Vzala jsem si čistou sklenici, do které jsem napustila vodu a opět se přesunula k židli, na kterou jsem se následně posadila. Pokračovala jem v jídle, ale výrazně mě znervózňovalo to, jak Kieran seděl na místě a nic mi neříkal.

Poté promluvil, „Potřebuju se tě na něco zeptat,“ Kieran si složil ruce na desce stolu a propletl si prsty. Slabě jsem nadzvedla hlavu a ihned se mé oči setkaly s těmi jeho.

„No?“ Nadzvedla jsem obočí a čekala na jeho další slova. Upřímně mě znervózňoval způsob, jakým se na mě díval, ale rozhodla jsem se to setřást z ramen a pokračovat v tom, co jsem dělala.

Když jsem polykala sousto, promluvil, „Víš, po tom zápase jsem mluvil s Justinem Bieberem,“ odmlčel se a mě ihned na mysl přišlo to, jak ho Kieran uhodil. Okamžitě mi bylo jasné, že si se mnou chce promluvit o tom, co mu Justin řekl.

Ihned jsem položila lžičku a propletla si prsty v klíně. Zhluboka jsem se nadechla, ale přitom jsem cítila, že se mi zužuje hrdlo. Zhluboka jsem se nadechla.

„A dál?“ Rozhodla jsem se, že budu hrát hloupou a nenechám se hned obelstít. Je mi jasné, že můj vlastní bratr není hloupý a musím hrát doopravdy dobře.

Kieran se na mě překvapeně podíval, skoro jako kdyby se udivil tomu, jak jsem se zachovala. Semkl rty do tenké linky a než znovu promluvil, dlaní si přešel přes tvář a několikrát zamrkal. Bylo na něm vidět, že pro něj to je také složité vyslovit.

Kdyby jen věděl, že oba dva víme o čem mluví.

Zakousla jsem se do rtu, „Mluvili jsme spolu o tom, že tě konečně nechal na pokoji. Ale on zasraně chtěl, abych opustil Jazzy. Řekl jsem mu, že to neudělám a tak řekl, že ti dýchal mezi nohy,“ slova mrmlal, ale na poslední část věty se mi podíval do tváře.

Těžce jsem polkla a pohled směřovala zpět na desku stolu. „A o čem si se mnou chceš promluvit?“

Toto nebylo zrovna to, co bych chtěla říct, ale vyšlo to ze mě tak rychle, že jsem to nedokázala kontrolovat. Pohled jsem opět odpoutala a vzhlédla, Kieran tentokrát ml pokřivené obočí a koutky spadlé dolů.

„Je to pravda, Gemmo?“ Řečení mého jména mě přesvědčilo o tom, že teď už to je vážné. Rychle jsem potřásla hlavou a zachichotala se. „Myslíš si, že bych dělala něco takovýho?“ Nevěřícně jsem se na něj dívala.

Vydechl, ale neodpovídal – to mi vysvětlilo to, co si myslí. „Asi si dělal srandu,“ pokrčila jsem rameny, abych nevypadala tak napjatě navenek jako uvnitř.