Buch! Kladívko udeřilo a moje děti byly po více než roce a půl opět v mé péči. Věděla jsem, že takhle nějak tomusí dopadnout. Na mé straně byla vůle a cílevědomost. Na straně anonymního státu zastupovaného najatýmilidmi nikdy nemůže být tolik odhodlání. Ale čekala jsem, že se dostaví pocit úlevy a štěstí. Nevím, proč se tak nestalo.Mohla za to únava anebo intuice, která mi napovídala, že vítězství je jen dočasné. Už jsem se naučila, že moje radostbývá občas předčasná. Kdybych vždycky dala na svou intuici, mohla jsem být někde úplně jinde a v jiné situaci. Vždymi prozrazovala, že se blíží nějaký průšvih, a já na ni vlastně nikdy nebrala zřetel. Skoro jako bych jí vzdorovala a dě-lala všechno přesně opačně.
„Děti dostanete až poté, co rozhodnutí nabude právní moci. Což se samozřejmě ještě nestalo," zpražila mě ještě sociálnípracovnice z kojeneckého ústavu v Krči. Škodolibost z ní kapala na podlahu soudu.
ČTEŠ
Na rozhraní
RandomKdo si myslel, že se Bára konečně usadí a stane se průměrnou manželkou a matkou, je na omylu. Utekla z Ghany od despotického partnera, bojovala s úřady o své děti, prožila měsíce na psychiatrii po pokusu o sebevraždu. Až konečně našla přítele. Bára...
