Poděkovala jsem všem za moudré rozhodnutí. Jen jsem si rýpla, že mi je momentálně k ničemu. Prahu jsem opouštěla pokořená. Vždyť právě v našem hlavním městě jsem byla obviněna ze zanedbání povinné péče, opuštění dítěte a mravního ohrožování mládeže. Tyhle tři paragrafy by si nedal za rámeček nikdo. Jsou puncem neschopné matky. Mám černé na bílém, že jsem selhala.
„Neboj se, miláčku, dva týdny utečou jako voda. Déle to trvat nebude," utěšoval mě Radek cestou zpět na Moravu.
„Zatím těm broučkům nachystáme všechny věci, vyzdobíme pokojíček."
„Jsi zlato!" Milovala jsem ho. V jeho přítomnosti jsem ztrácela své bojovné i sebelítostné nálady. Byl mi neskuteč- nou oporou. Stiskla jsem mu hřbet ruky položené na řadicí páce.
„Budu silná," slíbila jsem mu.
„Tohle zvládneme a pak už nám bude jen dobře. Už je jisté, že s námi budou napo- řád, a nikdo to nemůže změnit.
To je nejdůležitější!" Spěchali jsme.
ČTEŠ
Na rozhraní
RandomKdo si myslel, že se Bára konečně usadí a stane se průměrnou manželkou a matkou, je na omylu. Utekla z Ghany od despotického partnera, bojovala s úřady o své děti, prožila měsíce na psychiatrii po pokusu o sebevraždu. Až konečně našla přítele. Bára...
