Junni the MAD 2

Junni the MAD 2-3

Rozhlížela jsem se po místnosti, ve snaze pochopit, kde vlastně jsem.
,,Určitě bys ráda věděla, kde jsi, že?" Ozval se od dveří Billi s hrnkem vody v ruce. Přikývla jsem.
Billi mi podal hrnek.
Vypila jsem ho skoro najednou.
Sedl si na židli vedle jednoho stolku a změřil si mě pohledem. ,,Připadáš mi povědomá. Neznáme se odněkud?" zeptal se.
Položila jsem hrnek na stůl. ,,Ano. Vytvořila jsem stroj času a šla s tebou na kafe do budoucnosti." (Á, múj sarkazmus se dostavil.)
,,Hmmm..." Billi se zamyslel. ,,Sarkasta. Určitě tě znám. Jsem si tím jistý. Jen... Odkud?"
Pokrčila jsem rameny. Odkud by mne tak mohl znát? Možná tak ze základky o čemž pochybuji.
,,Jeden... Kamarád mi vyprávěl o holce, která ti byla neskutečně podobná. Byla hrozně sarkastická z toho co jsem pochytil, ale jemu připadala, jako skvělá holka." řekl Billi. ,,Kéž bych si tak vzpoměl... Jak se ten kamarád jmenoval..." ,,Nepamatuješ si jméno svého kamaráda?" Přišlo mi to divné. ,,Ne. Po tom, co jsem se před nějakou dobou probudil tady v tom sklepě, si nepamatuju nikoho z dřívějška. Jediné na co si vzpomínám, je Vip."  ,,Myslíš Vampa?" ,,Jo." ,,Proč mu tak říkáš?" Billi se znovu zamyslel. Podíval se na strop. ,,Jeho pravé jméno je Vipermon Sanders. Nemá ho rád protože mu připomíná jeho minulost, ať už byla jakákoli." Zamračila jsem se a zadívala se na hrnek na stole. ,,Sanders..." (Kde já už to jméno slyšela?)
Billi mne zavedl k nějakému pokojíku hned nad sklepem. ,,Tady se můžeš zabydlet. Hned vedle je Vipuv pokoj a múj je na konci chodby." Ukázal na chodbu, osvětlenou LED žárovkami. Stěny byly namodralé a strop i podlaha šedé. Na každých z pěti dveří visela cedulka. Některé ceduky byly popsané a jiné prázdné. ,,Napiš si sem jméno." Ukázal Billi na cedulku na dveřích. ,,Ja půjdu připravit večeři. Pak tě zavolám." Otočený k odchodu mi ještě věnoval jeden pohled z očí do očí. Chvíli se na mne díval, zatímco jsem nehybně stála a čekala co bude. ,,Vážně jsi perfektní." řekl nakonec a odešel.
U večeře se nás sešlo celkem pět. Já, Billi, Vamp a nejací dva kluci, dvojčata jménem Ginger a Flescher. Oba měli tyrkysové oči. Takové skoro až kočičí oči. Měli světlou pleť a cosi jako mateřské znaménko ve tvaru ryby na krku. Ginger měl černé vlasy. Černou čepici a černé návleky na rukou, černé tričko s krátkymi rukávy, černé ryfle a vysoké černé klády (boty).
Flescher měl červeno-fialkové vlasy. Pearsing v jazyku, prsten na prostředníčku pravé ruky a fialový náramek z kuliček na levé ruce, mikinu lososové barvy, světlé džíny a hnědé conversky.
Vypadali jako své protiklady a pořád se hádali.
Zajímavé bylo to, že i když se hádali, říkali a mysleli úplně na to samé a říkali stejné věci současně s tím druhým.
,,Nevšímej si jich." řekl Billi a sedl si ke kulatému stolu vedle mne. Položil přede mne talíř s čímsi, co vypadalo nepříliš jedle. Prohlížela jsem si to ze všech stran. Billi se na mne překvapeně podíval a pak se zasmál.
Poprvé jsem ho slyšela se smát.
,,Neboj, není to jedovaté." řekl a vřele se na mě usmál.
Měl příjemný úsměv.
Vzala jsem lžíci a nabrala do ní trochu té podivné věci. Opatrně jsem to ochutnala. Rázem zmizel celý obsah talíře v mém žaludku. Chutnalo to mnohem lépe, než to vypadalo. Bylo to slaďoučké jako krupičná kaše, a zároveň v tom byla cítit směsice různého ovoce. ,,Hmmm... To jsi dělal ty?" Obrátila jsem se k Billimu. Billi přikývnul. ,,Chutná ti to?" ,,Jasně! Tisíckrát lepší, než ve cvokárně." Vamp zpozorněl. ,,Tys byla někdy ve cvokárně?" Ztichla jsem. Myšlenka na to, co se tam onehdy stalo. Vzpomínka, na...
,,Omluvte mne prosím." řekla jsem a šla do svého pokoje.
Slyšela jsem Vampa a Billiho. ,,Ty si fakt pako!" ,,Co sem zas řek špatně?"