Junni the MAD 2

Junni the MAD 2-5

Pokoj se rychle ohřál. ,,Billi už nejspíš zatopil."
Někdo zaklepal na dveře. Myslela jsem, že je to Billi. Kupodivu to ale byli Ginger a Fleascher. ,,Ahoj." řekli dvojhlasně. ,,Ahoj." pozdravila jsem je. Sedli si vedle mne na postel, každý z jedné strany.
,,Já jsem Fleascher, ale říkej mi Fleash. A tohle je Ginger." ,,Říkej mi Ginn." ,,Ty jsi Junni? Rád tě poznávám." Usmál se Fleash. ,,I já." řekl Ginn. ,,Staráme se tu o vzhled domu, a spokojenost jeho obyvatel." pokračoval Fleash. ,,Kdybys něco potřebovala, náš pokoj je hned naproti." Pak vstali a šli ke dveřím. ,,Zatím ahoj." Usmál se Fleash. ,,Ahoj." řekl Ginn a odešli.
(Hmh... To bylo rychlé.)
Sedla jsem su ke stolku pod oknem a přemýšlela.
Ve stole byly zásuvky. Jednu jsem otevřela. Byly v ní tužky, propisky, pastelky a fixy a pár gum.
Hned nad ní byla další zásuvka. Tam jsem našla sešit s čistými listy a čisté papíry, jak bílé, tak barevné.
V nejvyžší zásuvce byly nůžky, velké a malé. Jedna malá lepící páska průhledná a několik barevných, stejnětak velké. Tyčinkové lepidlo, tekuté lepidlo, špejle, temperové a vodové barvy. Modrá paleta a tři sady štětců, různých druhů.
,,Páni... Mají tu slušnou výbavičku. Takovou nemám ani doma." řekla jsem uznale. ,,Jako pro nějakého umělce." ,,Vím, že ráda kreslíš." řekl někdo, stojíc přímo za mnou.
Leknutím jsem málem zaječela.
,,Promiň, jestli jsem tě vylekal." pronesl klidný, ale přesto znepokojivý hlas. (Jestli? Snad ...ŽE jsem tě vylekal! Dobře víš, že jsem se lekla.) Otočila jsem se. Daná osoba se mi teď dívala přímo do očí. Jeho oči zářily jasně růžovou barvou.
,,Všechno je tvoje. Můžes s tím dělat co chceš." Usmíval se na mě Vamp.
V jeho podání byl úsměv, něco tak snadného a přirozeného. Vypadal, jakoby právě úsměv byl jeho specialitou.
,,Neslyšela jsem tě vejít. Ani jsi nezaklepal. Co kdybych se zrovna převlékala?" ,,Teď zrovna nemáš do čeho." řekl klidně. Měl pravdu. Neměla jsem tu žádné oblečení. Neměla jsem tu nic. Jen své vzpomínky. Vzpomínky...
,,Jsi v pohodě?" zeptal se a naklonil se aby mi líp viděl do tváře.
,,J-jo..." Neznělo to přesvědčivě, ale prošlo mi to.
,,Měla bys jít brzy spát." Usmál se Vamp. ,,Dneskas neměla zrovna pohádkový den." ,,Já... Jsem noční tvor. Radši spím vedne." namítla jsem. Vamp pokrčil rameny. ,,Jak chceš." řekl a odešel.
(Tak schválně. Kdo přijde teď.)
Vytáhla jsem si bílé papíry, tužky a gumu a začla kreslit.
Po nějaké době jsem se rozhlédla po místnosti.
Nad dveřmi vysely hodiny, ukazující čas tři hodiny, dvacetšest minut.
,,Měla bych už vážně jít spát."
Nechala jsem obrázky a vše ostatní ležet na stole a šla najít koupelnu.
Byla hned vedle sklepa, kde jsem se předtím probudila.
Sešla jsem po schodech dolů a chtěla rozsvítit, když jsem si všimla slabého světla, prosvítajícího pod přivřenými dveřmi sklepa. Pomalu jsem je pootevřela a nahlédla dovnitř. Zahlédla jsem někoho, jak se hrabe v těch krabicích s nápisem MEAT.
Bylo tam pološero, takže jsem ho pořádně neviděla. Chtěla jsem couvnout, ale nějaký průvan, jako naschvál, pohnul dveřmi a ty zaskřípaly. Osoba se prudce otočila. Jakmile mne zahlédla, pohla se a zmizela mi z dohledu. Najednou se objevila přímo předemnou, otevřela dveře a něčím se po mně ohnala. Bylo to ostré a škráblo mě to do boku.
Utíkala jsem do pokoje. Vběhla jsem dovnitř a zamkla dveře.
...
Ticho...
Zdálo se, že daná osoba se sem nepokoušela dostat. To bylo jen dobře.